Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Jedním z prvních architektů, kteří si uvědomili význam sdělovacích prostředků pro šíření myšlenek i projektů, byl Charles Édouard Jeanneret. Jeho programové články, uveřejňované na počátku dvacátých let v časopise L’Esprit Nouveau pod pseudonymem Le Corbusier, oslovovaly nejen architektovy kolegy, ale i širokou kulturní veřejnost. Také bývalý Jeanneretův zaměstnavatel a učitel Auguste Perret sledoval, jak se vytváří mediální obraz pomocí výběru témat i vyobrazení, s čímž měl již zkušenosti z období sporu o autorství divadla na Champs Élysées těsně před první světovou válkou. Koncem roku 1923 se rozhodl obrátit nejsilnější zbraň svého mladšího rivala, Le Corbusiera, proti němu, když vyjádřil svůj nesouhlas se směřováním nejmladší architektonické generace. Věrný racionalistické tradici, Perret požadoval, aby architektura vydala maximum užitku s maximální ekonomií. Důraz kladl na promyšlenou strukturu, která se měla pravdivě zobrazovat na vnějšku stavby. Právě v tom bodě spočívala roztržka mezi geniálním žákem a jeho kdysi velmi obdivovaným učitelem. Debata, která se rozhořela vzápětí, zahrnovala otázky nejen přiznané struktury versus hladké omítky, vertikální versus horizontální okna, přítomnost říms či komínů, ale také možnost návaznosti na minulou architekturu či její zatracení. Ovlivnila uvažování a formulování postojů jejích protagonistů i celou architektonickou diskusi ve Francii. Stať představuje hlavní účastníky této kontroverze, historii jejich vztahu a některé důležité momenty jejího průběhu. Zároveň však připomíná jinou Le Corbusierovu polemiku, která se významně vepsala do složitého obrazu moderní architektury v období mezi dvěma světovými válkami – polemiku s českým teoretikem Karlem Teigem, již s tou první pojí překvapivé styčné body.


< zpět