Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Průmyslové muzeum v Liberci z let 1897–1898 si zaslouží pozornost jako jedinečný tvůrčí výkon a příklad „didaktické koláže“, jež na přelomu 19. a20. století představovala oblíbený způsob muzejní prezentace uměleckých děl. Neméně pozoruhodné jsou dějiny stavby, ilustrující politizaci stylových modů architektury pozdního historismu, jakož i skryté mechanismy uměleckého provozu. Ze soutěže na projekt muzea, která proběhla v roce 1895, vyšel jako vítěz tehdejší profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze Friedrich Ohmann (1858–1927) a byl také pověřen vypracováním prováděcího projektu. Když však neodevzdal dílo ve stanoveném termínu, muzejní kuratorium jeho rozpracované plány poslalo významnému berlínskému architektu Hansi Grisebachovi (1848–1904), který na jejich podkladu vypracoval vlastní návrh. Toto ostudné chování vyvolalo skandál nečekaných rozměrů a Ohmannovi se  pomocí vídeňských architektonických časopisů podařilo dosáhnout toho, že byl uveden jako spoluautor dokončené stavby a že mu kuratorium vyplatilo honorář za přepracování plánů. Tento spor tak představuje první známé a k relativně úspěšnému závěru dovedené utkání, svedené na obranu duchovního vlastnictví a umělecké autonomie před vnějšími tlaky ze strany mocenských instancí. Nebyl to boj uvnitř pole umělecké produkce, jaký vedou konkurenti usilující o zakázky či trvalejší posty. Ohmann nezápolil s Grisebachem, nýbrž s muzejním kuratoriem, které vůči němu nesplnilo své závazky. Jakkoliv stranou nestály ani architektovy ekonomické zájmy, jeho utkání bylo primárně svedeno o symbolický kapitál, jenž mu náležel jako původci uměleckého díla.  Sankce, tedy diskreditaci, a dokonce soudní postih, jimiž s podporou stavovských korporací a právního zástupce hrozil vyhlašovatelům soutěže, mohl uplatnit zejména díky instanci autorského práva, které tehdy představovalo nedokonalou, leč přece postačující ochranu jeho oprávněných nároků.


< zpět