Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Mezinárodní společenství odborníků na kresbu je díky publikacím českých badatelů dobře obeznámeno s bohatým fondem velmi kvalitních italských kreseb ze 16. a raného 17. století, které se nacházejí ve sbírkách českých muzeí, galerií a knihoven. Další zjištění a atribuce však může přinést důkladný výzkum kreseb 17. století, jimiž se zabývá i tento příspěvek. Zaměřuje se na několik pozoruhodných prací z rozsáhlé a rozmanité sbírky básníka a prozaika Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951), dnes spravované Památníkem národního písemnictví v Praze. Kresbu Pietra Testy, původně označenou Starý muž s napřaženou pravou paží, se nově podařilo určit jako studii Boha Otce k obrazu Basilidovo proroctví (Museo di Capodimonte v Neapoli) a datovat kolem roku 1648. Výjev Obětování Ifigenie sice v rozvržení vykazuje spojitosti s Testovou rytinou na stejné téma, liší se však svým stylem: jde o skicu k obrazu Obětování Ifigenie ze šedesátých let 17. století od flámského malíře Valentina Lefèvra, činného v Benátkách. Giovanni Maria Morandi je v Karáskově sbírce zastoupen studií Marie u hrobu z osmdesátých let 17. století, vážící se obrazu Tři Marie u hrobu (Palazzo Chigi, Ariccia). Malá skica Svatá rodina nebo Panna Maria s dítětem a světcem byla na základě stylové analýzy připsána římskému kreslíři pozdního 17. století Giuseppu Passerimu. Otázka autorství zůstává otevřená u kresby Zuzana a starci, jež v 18. století patřila do sbírky bankéře Pierra Crozata: styl odpovídá janovské škole začátku 17. století, ale žádný z dosavadních návrhů konkrétních jmen – Orazio de Ferrari, Andrea Ansaldo – zatím není dostatečně přesvědčivý. Závěrečná část textu se odpoutává od Karáskovy sbírky a věnuje se kresbě Hlava starého muže z vynikající arcibiskupské sbírky v Olomouci. Četné komparace zdůvodňují novou atribuci římskému malíři Giacintovi Brandimu a datování do druhé poloviny třicátých let 17. století.


< zpět