Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

V české historii umění je zvykem oddělovat klasicismus a romantismus jako dvě samostatná a svým charakterem vzájemně protikladná slohová období. Pro uspořádání a zhodnocení domácího umění je takové členění poměrně vyhovující. Tvorba architekta Bernharda Gruebera, který pocházel z bavorského kulturního prostředí, se však již této zavedené klasifikaci vzpírá. Ačkoli náleží generaci romantiků, jsou v jeho díle patrné také klasicizující rysy, přičemž je zřejmé, že nejde ani o anachronismus či vývojovou opožděnost, ani o nepoučený či svévolný eklektismus. Ještě překvapivější je skutečnost, že zatímco svými ranými odbornými texty se řadí k průkopníkům neogotiky, v jeho pozdních teoretických úvahách zaznívají myšlenky typické pro klasicismus. I dosavadní uměleckohistorická zhodnocení jeho díla si vzájemně značně odporují. Na jedné straně býval Grueber označován za „zapřísáhlého goticistu“, na straně druhé za klasicistu a průkopníka neorenesance. Rozporuplnost v jeho tvorbě a myšlení však není nutné vnímat jako negativní. Je třeba si uvědomit, že k tomuto pohledu nás vede obvyklý způsob uměleckohistorické práce s polaritními terminologickými dvojicemi. Již Ernst Gombrich však poukázal na meze této metody a argumentoval, že žádný styl nelze jednoznačně přiřadit výhradně do jedné z polaritních kategorií. Je rovněž nutné brát v úvahu, že v hodnocení Grueberova díla hrály v minulosti značnou roli nacionalistické pohnutky. Bylo pak zařazeno k romantismu nebo akademismu prostě proto, že to byl směr, který ležel mimo uznávanou estetickou normu. Zatímco v rámci kodifikované vývojové linie českého umění se zdá Gruberova tvorba „bipolární“, v kontextu myšlení německých romantiků, jako byli bratři Schlegelové či Schelling, se ukazuje jako konzistentní. Rovněž pro mnichovské kulturní prostředí, ve kterém získal Grueber své umělecké školení a první praxi, je charakteristický slohový pluralismus a synkretismus slučující dohromady klasické a romantické prvky.


< zpět