Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

6/2007

Články

Ludmila Kvapilová

Eine Pieta im Germanischen Nationalmuseum Nürnberg im Spannungsfeld von Import und einheimischer Produktion

Pieta v Germánském národním muzeu - import, nebo dílo domácí produkce?

s. 442-458

Dřevěná pieta v Germánském národním muzeu v Norimberku je na štítku označena jako "Salcburk, kolem 1390". Vycházeje z údajů předchozího majitele ji takto určil Heinz Stafski ve sbírkovém katalogu muzea z roku 1956. Krátce po zakoupení v roce 1941 byla v ročence muzea označena jako "Praha, kolem 1400" a na výstavě Kunst und Kultur in Böhmen, Mähren und Schlesien Edmund jako "(jižní) Čechy". Cílem příspěvku je přehodnocení těchto kontroverzních uměleckohistorických zařazení díla. Zatímco v Čechách ani v Solnohradsku pro norimberskou pietu přímé analogie nenacházíme, dochovaly se ve Středních Francích dvě dřevěné piety, které jsou norimberskému sousoší stylově i motivicky velmi blízké: pieta v kostele Všech svatých v Allersbergu a pieta ve farním kostele sv. Jiří v Dinkelsbühlu. Monumentální allersberská pieta (kolem let 1400-1410) předznamenává naléhavostí výrazu a snahou přiblížit se skutečnosti vývoj, který následoval po krásném slohu. Naopak kompozicí, čtvercovým obrysem a vodorovnou polohou Kristova těla odkazuje k českým horizontálním pietám. Není vyloučeno, že autor díla znal, popřípadě se poučil na pietách importovaných do Bavorska z Čech. Přes odlišnosti v kompozici spojují allersberskou a norimberskou pietu shody v utváření draperie včetně tendence zdůrazňovat tělesné partie pod přiléhající látkou, v anatomii Kristů a především ve fysiognomii tváří, které hovoří pro možnost společného dílenského původu. Dinkelsbühlská pieta je sousoším v muzeu a v Allersbergu blízká fysiognomií tváří a charakteristickým tvarem Mariiny roušky. S norimberskou pietou ji spojuje neobvyklý motiv protlačování prstů skrze materiál střevíce. Uměleckohistorické zařazení sousoší v Germánském národním muzeu v Norimberku jako "Salcburk" nebo "Praha" se tedy ukazuje jako nevyhovující. Pietu lze spíše považovat za produkt domácí francké dílny tvořící v rámci mezinárodního slohu a pod vlivem kontaktů dvou středoevropských uměleckými center Prahy a Norimberka.

< zpět
| resumé |

Milan Dospěl

Moravský kontext Madony zvané Primavesi

The Moravian Context of the 'Primavesi' Madonna

s. 459-469

Zcela jedinečný projev uměleckého prostředí na Moravě v poslední třetině 15. století představují dochovaná sochařská díla, jejichž slohové kořeny bezprostředně vycházejí z porýnské a rakouské tvorby vlámského sochaře Nicolause Gerhaerta z Leydenu (†1473). Skupina gerhaertovsky orientovaných sochařských děl v tomto regionu, patřící k nejkvalitnějším pracím pozdně gotického sochařství v českých zemích, dnes čítá přibližně dvě desítky soch dochovaných v oblastech především Brna, Jihlavy a Olomouce. Nepochybně představuje nejširší základnu tohoto sochařského proudu na našem území. Studie se zabývá dvěma dosud neznámými řezbami - Madonou ze hřbitovní kaple sv. Rocha ve Strážnici (dnes v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici) a Madonou z kostela sv. Petra a Pavla ve Svojanově (dnes v kostele sv. Mikuláše ve Starém Svojanově), které představují velmi cenné protějšky k nejvýznamnějším skulpturám celé skupiny, jako jsou známá Madona z Olomouce zvaná Primavesi, Madona z Brna (Moravská galerie v Brně) a sousoší Olivetské hory v Modřicích u Brna. Na základě stylového rozboru jsou naznačeny vazby těchto prací k domácím a zahraničním, především rakouským památkám gerhaertovského sochařství sedmdesátých let 15. století. Ve skupině těchto moravských soch jsou zřetelné velmi úzké vzájemné vazby a vývojové tendence, které svědčí o homogenním charakteru celé skupiny. Vznik těchto prací je situován do dílny anonymního řezbáře tzv. Mistra Madony z Olomouce zvané Primavesi, který patří k nejvýraznějším následovníkům Gerhaerta z Leydenu ve střední Evropě. Jeho činnost v moravském (brněnském) prostředí lze předpokládat od konce sedmdesátých do počátku devadesátých let 15. století.

< zpět
| resumé |

Lenka Bydžovská

Toyen a Mnemosyne

Toyen and Mnemosyne

s. 470-480

Toyen a Mnemosyne


Lenka Bydžovská

 

Tři obrazy z pozdního období Toyen - V určitou chvíli (1963), Tajný pokoj bez zámku (1966) a Na zámku Silling (1969) - se vyznačují nápadným společným rysem: do každého z nich je vlepena černobílá reprodukce barokního nebo antického sochařského díla s mytologickým námětem. Článek zkoumá postupy, jimiž si Toyen přisvojovala příklady ze starého umění, zabývá se jejím výběrem mytických ženských hrdinek a zamýšlí se nad významem znázornění sochy v malbě. Nejradikálněji zacházela Toyen se zvolenou předlohou v obraze V určitou chvíli, neboť přerušila původní mytologický příběh, obsažený v Berniniho sousoší Apollon a Dafne, osamostatnila přízrak zděšeně prchající ženy a přetočila svůj výstřižek o devadesát stupňů. Navázala na podněty, na které upozornil Salvador Dalí v koláži Fenomén extáze (1933), do níž zapojil snímek "hysterické sochy" z Gaudího architektury. V následujících dvou obrazech Toyen ponechala reprodukovaná díla v původní podobě a pouze je zasadila do souvislostí spjatých s vlastními naléhavými tématy, ať šlo o představu erotizace světa v případě sousoší Amora a Psyche z vykopávek v Ostii (viz Tajný pokoj bez zámku), nebo o těsné sepětí ženy s nebezpečnými přírodními silami, jak je znázornil mélský reliéf Peleus a Thetis (viz Na zámku Silling). Otázka, jakou funkci mají převzaté motivy v obrazivosti Toyen a proč se rozhodla zpřítomnit je prostřednictvím černobílých reprodukcí soch z minulých staletí, odkazuje k Warburgovým formulím patosu. Předstupeň k pracím Toyen lze spatřovat v jeho výkladu, že užití grisaillové techniky pro ztvárnění antických námětů v renesanční malbě mělo udržet antiku v psychické, metaforické a typologické distanci. Zároveň však Warburga zaujal utopický rozměr grisaille, přenášející silné prvotní vášně do arkadického duševního prostoru. Zdá se, že podobné cíle, ovšem za použití moderní techniky koláže, sledovala intuitivně i Toyen.

< zpět
| resumé |

Donna Roberts

František Skála's 'Feeling for Nature'

,Pocit přírody' Františka Skály

s. 481-496

Článek pojednává o aspektech a charakteristických rysech Skálova díla, které ukazují umělcovy základní zájmy o přírodu a historičnost. Sleduje, jak se tyto zájmy projevují ve Skálově tvorbě navýsost auratických objektů, objektů naplněných významem v umělcově vlastní osobní historii a obecněji také historickými konotacemi, které se týkají dějin umění a přírodních věd. Ačkoliv Skála pracuje s umělými materiály, hlavním rysem jeho díla je smazávání rozdílu mezi přírodním a kulturním. Článek se zabývá tímto postupem v kontextu Skálova romantického zaujetí světem přírody a také předkládá důvody pro to, jak důležité jsou širší vlivy na jeho dílo, jako například přírodopis nebo zobrazení a vnímání přírody v různých historických epochách. S charakteristickým smyslem pro paradox Skála zkoumá a evokuje historičnost jak v hloubce, tak na povrchu. To je znázorněno výslovně stylizovanými odkazy na romantismus, ale je to ještě mnohem obecněji zjevné v důsledném návratu k přírodě jako k poslednímu signifier historie; ať osobní, folklórní nebo umělecké. Článek kromě již dobře doložených romantických tendencí věnuje způsobům, jakými by mohlo Skálovo dílo souviset se surrealismem, od něhož se autor sám distancuje. Ukazuje se, že než pouze pojednávat o jeho pracích ve vztahu k všudypřítomnému surrealistickému nalezenému objektu je výstižnější zkoumat Skálův "pocit přírody", cit pro přírodní podoby a pro hru s klasifikacemi přírodního a kulturního a nalézat jiné cesty k jeho dílu a do spletité sítě vzniklých asociací.

< zpět
| resumé |

Recenze

Ladislav Kesner

Thomas DaCosta Kaufmann, Toward a Geography of Art - Thomas DaCosta Kaufmann - Elizabeth Pilliod (eds), Times and Place: The Geohistory of Art

s. 497-500

Ivo Hlobil

Aleš Mudra, Kapitoly k počátkům řezbářské tradice ve střední Evropě. Řezbářství 13. století v Čechách a na Moravě

s. 500-501

Luba Hédlová

Peter Parshall - Rainer Schoch (eds), Origins of European Printmaking. Fifteenth-Century Woodcuts and Their Public

s. 502-504

Petr Fidler

Tomáš Jeřábek - Jiří Kroupa (ed.), Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku

s. 504-507

Tomáš Winter

Marie Rakušanová (ed.), !Křičte ústa! Předpoklady expresionismu

s. 507-510

Rostislav Švácha

Thomas Mical (ed.), Surrealism and Architecture

s. 420-425

| pdf |

Anotace

s. 514-515 

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 516-518 

Česká resumé / English Summaries

s. 519-522

Obsah LV. ročníku Umění / Content of the 55th volume of Umění/Art

s. 523-524