Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

6/2008

Články

Paweł Pencakowski

Gothic Paintings of the Chapel in the Tower of the Church of the Miechovits in Miechów

Gotické nástěnné malby v kapli věže klášterního kostela božehrobců v Miechówě

s. 474-482

V roce 2005 byly objeveny fragmenty maleb z 15. století v pozdně gotické kapli situované ve věži (postavena roku 1311) kostela, jenž původně patřil řeholním kanovníkům Božího hrobu v Miechówě, poblíž Krakova. Malby byly vytvořeny v době, kdy byla ke starší stavbě věže připojena kaple. Jak víme z klášterní kroniky, byla vysvěcena roku 1408. Malby, z nichž se pouze části dochovaly intaktní, sestávají z figurálních, ornamentálních, heraldických a architektonických fragmentů. Vzácné pigmenty byly použity způsobem potvrzujícím vynikající kvality skupiny malířů. V chodbě vedoucí ke věži se v přízemí nachází vyobrazení noblesní dámy. Byla namalována na pozadí a pravděpodobně byla jednou z mnoha ženských postav vyobrazených na tomto místě. Výše popsaná část je jediným zachovaným fragmentem spodní části výzdoby. Nad ženskou postavou jsou patrné vegetabilní rozviliny a mezi nimi na severní a východní zdi andělé hrající na hudební nástroje. Na jednom z vrcholových klenáků je umístěn erb rodu Bróg (stoh sena). Dekorace se skládá ze silně stylizovaných akantových rozvilin a dužnatých listů umístěných na kontrastním pozadí, ale i z geometrických ornamentů. Výzdoba věže je zřetelně spřízněná s českou malbou poslední čtvrtiny 14. století a prvního desetiletí 15. století, včetně malby z okruhu Mistra třeboňského oltáře. Formálně výzdobu ovlivnili také putující tovaryši, stejně jako importovaná umělecká díla, zahrnující pražské iluminované rukopisy, které se v té době objevily v polském hlavním městě. Ikonografický program výzdoby věže není možné rekonstruovat. Dochovaná vyobrazení můžeme interpretovat jako obraz světice nebo alegorii ctnosti a jako scénu s muzicírujícími anděly bez ustání oslavujícími Boha. Erb Brógů, který snad patřil tehdejšímu krakovskému biskupovi, by mohl naznačovat, že tento duchovní, Piotr Wysz, byl donátorem výmalby. Výzdoba byla ve spodní části doplněna dnes nedochovanými obrazy, vitrážemi v oknech věže a retáblem na oltářní desce. Na něm byla pravděpodobně umístěna vyobrazení Lazara, Marie Magdalény a Marty, jimž byla kaple zasvěcena.

< zpět
| resumé |

Zuzana Všetečková

Gotické nástěnné malby v kryptě sv. Kateřiny v kostele sv. Štěpána v Kouřimi

Gothic Wall Paintings in St Catherine's Crypt at the Church of St Stephen in Kouřim

s. 483-503

Osmiboká krypta sv. Kateřiny v kostele sv. Štěpána v Kouřimi, postavená v šedesátých letech 13. století, je zaklenutá obkročnou (hvězdicovitou) klenbou na střední pilíř. V trojúhelníkovitých a kosočtverečných klenebních polích byly v letech 1999-2006 odkryty polopostavy a postavy dvaceti čtyř "muzicírujících" andělů, kteří v rukách drželi strunné, dechové a bicí nástroje - portativy, harfu, fidulu, citery a loutny, trumšajt, "české" křídlo, troubu, píšťalu (šalmaj), dudy, bubínky, zvonky a triangl. "Muzicírující" andělé se v počtu dvaceti čtyř (dvaceti osmi) objevili poprvé v šedesátých letech 14. století na monumentálních malbách na klenbě schodiště Velké věže na Karlštejně (dnes kopie). Za vlády císaře Karla IV. byl v Čechách k dispozici "katalog" nástrojů (Björn Tammen), mladší kouřimské malby to potvrzují. Na třech stěnách krypty se nachází Ukřižování s donátory a dvě scény z Legendy sv. Kateřiny (klečící a modlící se světice před dvěma proti sobě umístěnými koly a torzo scény Stětí světice). Malby můžeme zařadit do okruhu krásného slohu z počátku 15. století, pro který jsou typické idealizující rysy tváří postav a bohatě záhyby členěná roucha. Technikou připomínají v monumentálních malbách méně obvyklé "lavírované" kresby, které postoje postav a mísovité a vertikální záhyby jejich oděvů naznačily širokými tahy štětce v tónech světle zelené, červené, modré a žluté barvy. Techniku malíři převzali z narativních ilustrací v typologických rukopisech, k nimž patřily Biblia pauperum, Speculum humanae slavationis, Concordantia caritatis a vzorníky. Vysokou kvalitu maleb v kouřimské kryptě mohli ovlivnit umělci pracující v rozestavěném cisterciáckém klášteře v nedaleké Skalici (svorník s andělem), ale i v bohatém cisterciáckém klášteře v Sedlci u Kutné Hory, jehož převor Jan se stal v roce 1407 proboštem kouřimského proboštství. Donátory, klečící po stranách Ukřižování, považuji za bratry Bavora a Jindřicha ze Všerub, kteří měli rovněž v erbu podélné břevno.

< zpět
| resumé |

David Leatherbarrow

Creative Movement: in Shaftesbury and Early Romanticism

Tvořivý pohyb: u Shaftesburyho a v raném romantismu

s. 504-513

Tato studie zkoumá dobře známé, avšak sporné téma filosofie umění a architektury: umělecká tvořivost se podílí na tvořivé síle přírody a "životodárný princip" oživující svět přírody inspiruje také práci malířů, architektů a zahradních architektů. Část textu je věnována vysvětlení historického pozadí této představy, ale také filosofickým problémům, které jsou jejím základem. O "imanentní síle", o níž předpokládali Goethe, Herder, Schelling, bratři Schlegelové a jiní, že vytváří "živoucí díla" jak v přírodě, tak v umění, se soudilo, že povstává z různých druhů pohybu, vlastně ze tří druhů, které spolupracují a závisí jeden na druhém. Ukáže se, že takto chápaný pohyb je známkou i nezbytnou podmínkou života nejen v přírodě, ale i v umění. Tuto koncepci vykládají spisy z období raného romantismu, ale i myšlenky pozdně barokního spisovatele, třetího hraběte ze Shaftesbury. Aby se prokázala působivost Shaftesburyho myšlenek, budou brána v potaz vedle jeho textů i umělecká díla, která objednával nebo navrhoval (malby, grafické listy a zahrady), ačkoli pozdější autoři sotva tato díla znali. Pro naši úvahu jsou nejdůležitější přepracované verze prométheovského mýtu, zejména myšlenka, že umělec je "pravý Prométheus pod Jovem". Příbuzná symbolika - umělecká tvořivost jako dílo génia - bude využita k prokázání vzájemné závislosti osoby, místa a tvořivé síly při zrodu uměleckých děl i v jejich vývoji, zejména v architektuře a tvorbě zahrad. Ačkoli vzestup těchto mýtů, symbolů a myšlenek probíhal souběžně se vznikem moderní estetiky, Shaftesburyho spisy a díla odporovaly názoru, že umění je vytvářeno a existuje jen samo pro sebe; namísto toho bylo jeho úmyslem "svázat a proplést morálku s plastickým uměními". Umění v tomto pojetí nejen zpodobňuje život duše, ale dává mu i rozeznatelnou formu a smysl.

< zpět
| resumé |

Marcel Pencák

Nástup architektonické moderny a c. k. Česká vysoká škola technická

The Rise of Architectural Modernism and the Prague Polytechnic

s. 514-528

Na konci 19. století se začaly formovat myšlenky architektonické moderny, které měly dopad i na vzdělávání mladých nadějí tohoto oboru v českých zemích. Střediskem výuky ovlivněné novým směrem se postupně stala Uměleckoprůmyslová škola v Praze, od roku 1898 vedená Janem Kotěrou. Naopak před moderními tendencemi se uzavřela pražská technika, kde architekturu vyučovali konzervativní profesoři Josef Schulz a Jan Koula. Na přelomu století se však právě zde sešla skupina mimořádně talentovaných studentů v čele s Pavlem Janákem, kteří pokládali systém výuky na své škole za zastaralý a chtěli dosáhnout jeho přizpůsobení novým poměrům. Své názory uplatňovali prostřednictvím Spolku posluchačů architektury na technice, který založili v roce 1900. Proti situaci na technice vystupovali pořádáním výstav mimoškolních prací svých členů a přípisy profesorskému sboru. V nich spolek vyjadřoval nesouhlas s důrazem, který škola kladla na poznávání forem a tvůrčích postupů antické a renesanční architektury, s nadměrným zastoupením neodborných předmětů a čistě mechanickou prací při rýsování podle historických vzorů. Inspirováni Kotěrovou pedagogickou činností členové spolku chtěli, aby i jejich škola podporovala individuální rozvoj studentů a věnovala větší prostor samostatnému projektování na podkladě moderních tvůrčích zásad. Žádný požadavek však nebyl ze strany vedení architektury na technice nikdy splněn. Po odchodu silné Janákovy generace začal spolek ideově stagnovat a jeho veřejná aktivita slábla. Před první světovou válkou se dokonce postavil proti nejnovějším proudům, tehdy reprezentovaných tvorbou kubistických architektů. Na aktivity svých zakladatelů spolek znovu navázal až na počátku dvacátých let, kdy se výuka na technice dostala do konfrontace s nastupujícími mezinárodními slohy.

< zpět
| resumé |

Archiv

Lenka Bydžovská - Karel Srp

Adresát Jindřich Honzl. Dopisy a scénické návrhy Jindřicha Štyrského z Honzlovy pozůstalosti

Letters to Jindřich Honzl: Correspondence and Set Designs from Jindřich Štyrský in Honzl's Estate

s. 529-537

Rozsáhlá pozůstalost divadelního režiséra a teoretika Jindřicha Honzla (1894-1953) obsahuje mimo jiné také zajímavou korespondenci s malířem Jindřichem Štyrským (1899-1942), dokreslující dosavadní znalosti o vzájemném vztahu a spolupráci těchto autorů i o životním stylu meziválečné avantgardy. Do písemného dialogu výrazně vstupují dvě další osobnosti: nepřímo básník Vítězslav Nezval (1900-1958), na něhož se oba často odvolávají, přímo - vlastními dopisy týkajícími se Štyrského - malířka Toyen (1902-1980). Všichni jmenovaní si byli blízcí uměleckými názory, ve dvacátých letech patřili k Devětsilu a roku 1934 se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR. V Honzlově pozůstalosti poutají přirozeně hlavní pozornost dokumenty vztahující se k divadelním projektům, jichž se Štyrský účastnil. Štyrský se zabýval scénografií soustavněji jen ve dvou krátkých obdobích svého života, poprvé v sezoně 1928-1929 v Osvobozeném divadle, podruhé v polovině třicátých let. Naprostou většinu svých návrhů vytvořil právě pro hry režírované Honzlem, přičemž podíl každého z nich mnohdy nelze přesně rozlišit. Z tohoto hlediska přináší jedinečné svědectví soubor Štyrského dopisů, poznámek a scénických návrhů pro Honzlovu inscenaci Učitele a žáka od Vladislava Vančury v Zemském divadle v Brně roku 1930. Ukazuje se, že Štyrský zde do důsledku uplatnil principy artificielismu, které díky promítání převedl z plochy obrazu do jevištního prostoru. Vedle rozmanitých pracovních zpráv se v Honzlově archivu zachovaly rovněž ryze osobní dokumenty, blíže osvětlující okolnosti Štyrského hospitalizace v Paříži v létě roku 1935: Honzl tehdy z Prahy pomáhal Toyen získat u jednotlivých nakladatelů potřebné finanční prostředky k uhrazení léčby. Poslední téma přináší dopis z roku 1940, nabádající Honzla, aby se ani za protektorátu nezpronevěřil surrealismu.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Jiří Černý

Der Gebrauch der ältesten Einblattdrucke in Böhmen und Mähren: Das Publikum und sein Verhältnis zum gedruckten Bild bis etwa 1475

Použití nejstarších jednolistých grafik v Čechách a na Moravě: publikum a jeho vztah k tištěnému obrazu přibližně do roku 1475

s. 537-547

V rámci doposud známého korpusu, jež se dochoval na území Čech a Moravy, lze specifikovat některé uživatelské okruhy, jejichž příslušníci opatřovali v průběhu druhé a třetí čtvrtiny 15. století své knihy jednolistovou grafikou. Na ně lze usuzovat dle proveniencí svazků, výjimkou nejsou česky psané rukopisy, do nichž byly grafiky doplňovány. Někdy jsou nalepená zobrazení komentována pozdějšími přípisky v rodném jazyce. Nejdůležitějšími odběrateli byly bezesporu kláštery, včetně ženských, a církevní instituce. Místním specifikem jsou však nálezy otisků v rukopisech utrakvistů a mistrů kališnické univerzity. Šrotový tisk Stigmatizace sv. Františka (Schreiber 2626) zdobil žaltář bohaté paní z řad české aristokracie nebo patriciátu. Publikum z Čech a Moravy zacházelo s jednolistovou grafikou s naprostou samozřejmostí. V souladu s tehdejšími středoevropskými zvyklostmi plnily jednolisty funkci ‚amuletu' či ochranného obrazu, anebo se vlepovaly namísto ilustrace. Dřevořez s tzv. bernardinským sluncem z Olomouce byl pravděpodobně součástí propagandy místních františkánů-observantů. Uživatelé se nebáli použít štětce či pera, dokonce ani nože nebo nůžek, pokud potřebovali grafiku upravit pro své potřeby. Avšak ani přesto nelze na území Čech a Moravy doložit jedinou grafickou dílnu. Naopak se zdá, že všechny jednolisty z místních sbírek jsou importy. Takové tvrzení podporuje jednak nízká kvalita obrazového doprovodu prvních českých a moravských tištěných knih, jednak naprostá absence témat a ikonografie se vztahem k českým zemím. V dochovaném materiálu nacházíme navíc několik duplicitních otisků k dílům z cizích sbírek a jejich kopie nebo varianty. Proto se zdá, že české a moravské publikum kupovalo jednolistové tisky od ateliérů nebo přes prostředníky ze sousedních zemí.

< zpět
| resumé |

Recenze

Stefano Casciu

Hana Seifertová, Malby na kameni / Painting on Stone

s. 548-550

Vít Vlnas

Lubomír Slavíček, "Sobě, umění, přátelům". Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939

s. 550-552

Pavla Machalíková

Šárka Leubnerová, Wilhelm Riedel (1832-1876)

s. 552-554

Karel Císař

Matthew S. Witkovsky, Foto: Modernity in Central Europe, 1918-1945

s. 554-556

Anotace

s. 557-559 

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 560-565 

Česká resumé / English Summaries

s. 566-571

Obsah LVI. ročníku Umění

s. 572-573