Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

6/2009

Články

Lenka Panušková

Gott mit Zirkel und Waage. Trinitätsdogma in Eadwig-Evangeliar

Bůh s kružidlem a váhami. Trojiční dogma v Eadwigově evangeliáři

s. 518-536

Studie tvoří samostatnou kapitolu v autorčině disertační práci nazvané Kozmologické predstavy Starého zákona a ich podoba v anglosaskom umení. Hlavním záměrem článku je upozornit na rozdíly v anglosaské a kontinentální podobě motivu Stvořitele světa s kružidlem a váhami v ruce, který se v odborné literatuře objevuje označen termínem Architectus mundi nebo jako Weltarchitekt. Autorka poukazuje na zjednodušenost této terminologie a v kontextu biblicko-exegetického a teologického materiálu navrhuje interpretovat tento motiv dualisticky, a to jako vizuální výraz jak Stvořitele, tak Spasitele. Uvedená stať o Eadwigově evangeliáři, který je zároveň nejstarším známým příkladem uplatnění tohoto motivu, vysvětluje záměrné naplnění tohoto ikonografického schématu dogmatickým významem. Rukopis tak prostřednictvím několika iluminací zdůrazňuje křesťanskou nauku o souvěčnosti Otce a Syna a o jejich jednotě v trojjediném Bohu, přičemž rozhodující úlohu tu má Logos z prologu Janova evangelia. Eadwigův evangeliář tím nabývá hodnotu jakési textuálně-vizuální relikvie, hodné uchovávání v chrámovém pokladu. Autorka proto dále analyzuje nejen otázku přenosu evangeliáře do německého prostředí, ale i potenciality jeho fungování a případného používání.

< zpět
| resumé |

Tomáš Knoflíček

Malířská výzdoba kostela sv. Bartoloměje v Kuněticích

The Mural Paintings in the Church of St Bartholomew in Kunětice

s. 537-548

K objevu malířské výzdoby kostela sv. Bartoloměje v Kuněticích došlo v závěru 19. století, krátce nato však byla její převážná část znovu zabílena či zničena. Odhaleny zůstaly pouze tři výjevy, výrazně zatížené novodobými retušemi (Bolestný Kristus, Umučení sv. Voršily a dvojice světic). Nedávný odkryv výzdoby vítězného oblouku, zahrnující scény Posledního soudu, Umučení sv. Erasma, Umučení deseti tisíců rytířů, Zvěstování a zobrazení domácích světců, proto rozšiřuje především možnosti formální analýzy maleb. Spolu s dobovými snímky lze u nich vysledovat projevy většiny vývojových proudů monumentálního malířství druhé poloviny 14. a počátku 15. století. Nejstarší, měkceslohovou tradici dvorské malby, jejíž silnou základnu v blízkém okolí dokumentují i příklady maleb z Kojic, Kostelce u Heřmanova Městce a Přelouče, reflektuje výjev Posledního soudu. Postavy apoštolů z této kompozice navíc vynikají natolik podobným rukopisem jako malby z Přelouče, že lze uvažovat o práci téže malířské dílny, snad zprostředkované Opatovickým klášterem, jehož zbožím obě lokality v dané době byly. Formální rejstřík této dílny postupně obohacovaly i další stylové proudy. Akcentace tradičních i moderních postupů tak v jejím podání vyústila v syntézu zhodnocující jak odkaz starší dvorské produkce, tak aktuální krásný sloh či jeho opozitum, tzv. naturalistický styl. Stylový synkretismus určuje charakter většiny znovuodkrytých maleb. Nejpokročilejší zobrazení, odpovídající přibližně druhému desetiletí 15. století, pak představuje domácí patrony, jehož vazbu na pražské centrum dokumentuje například srovnání s krásněslohovou výzdobou domu čp. 440/I v Michalské ulici v Praze.

< zpět
| resumé |

Jiří Bláha

Das malerische Werk Josef Platzers

Malířské dílo Josefa Platzera

s. 549-563

Pražský rodák Josef Platzer (1751-1806) je známý především jako scénograf. Po úspěchu svých dekorací pro pražské Nosticovo divadlo pracoval ve Vídni pro dvorní divadlo. V roce 1789 se stal členem vídeňské Akademie, od roku 1791 byl dvorním divadelním malířem a od roku 1795 komorním malířem císařovým. Jeho malířská tvorba, architektonická capriccia se stafáží, nejčastěji zachycující výjevy z dobových oper nebo baletů, stála zatím na okraji zájmu. Článek shrnuje výsledky autorovy diplomové práce: přináší některá nová zjištění o Platzerových obrazech a podle nich provedených grafik, upozorňuje na nově nalezená díla ve veřejných i soukromých sbírkách a naznačuje předběžnou chronologii Platzerovy pozoruhodné malířské tvorby. Do začátku osmdesátých let 18. století maloval Platzer především exteriérové architektury a krajiny s ruinami, odvozené kromě neapolských malířů ruin zejména z kompozic Galli-Bibienů. Od poloviny osmdesátých let Platzera zaujaly noční interiéry s umělým osvětlením nizozemského malíře Hendricka van Steenwijcka, jejichž osobité varianty maloval až do své smrti stejně jako noční architektury osvětlené měsícem. Nizozemské vzory kombinoval opět se scénografickými postupy a motivy a výsledné kompozice se objevují v jeho návrzích dekorací, i v obrazech. Stafáž do několika Platzerových obrazů maloval Heinrich Friedrich Füger (1751-1818). Některé z obrazů byly inspirovány baletními librety Jeanna Georgese Noverra (například Horatius osvobozovaný z pout) nebo Gaspara Angioliniho (Smrt Semiramis). Zatímco ve starších obrazech Platzer pracoval s výrazně ahistorickou architekturou, na pozdních plátnech z doby po roce 1800 (dvě varianty Smrti Kleopatry) se objevuje náznak snahy o architekturu slohově odpovídající místu a času zobrazeného děje.

< zpět
| resumé | pdf |

Robert Šrek

Architektura veřejných staveb v Karlových Varech v letech 1780-1850

The Architecture of Public Structures in Karlovy Vary in 1780-1850

s. 564-580

Architektura veřejných budov a lázeňských staveb z období klasicismu se v Karlových Varech do dnešních dnů zachovala jen v několika málo příkladech. Představu o vzhledu tohoto oblíbeného letoviska v první polovině 19. století si můžeme utvořit zejména na základě bohaté ikonografické dokumentace a archivních plánů. Atmosféru, která doprovázela vznik jednotlivých objektů a formovala názory současníků na věc, lze zčásti sledovat v soudobé topografické literatuře. Karlovy Vary během několika dekád získaly naprosto nový, moderní kabát. Dychtivost po zábavě stejně jako potřeba komfortního zázemí během lékařsky preferované pitné terapie daly podnět jak k postavení řady společenských domů, tak k téměř permanentním adaptacím objektů sloužících léčebným účelům. Ku zkrácení dlouhé chvíle posloužilo například divadlo, které bylo slavnostně otevřeno roku 1788, nebo také ústřední prostory Poštovního dvora, Polského sálu, Sálu na Kamenném vrchu, Loveckého sálu císaře Karla a Sálu přátelství. Úpravy přístřešků nad vývěry léčivé vody probíhaly nejdříve v okolí Nového, Tereziina a Zámeckého pramene. Věhlasnému vřídelnímu areálu a Mlýnskému prameni byla s jednou výjimkou věnována pozornost až v rámci celkové renovace léčebného vybavení Karlových Varů, odehrávající se ve druhé polovině dvacátých a na počátku třicátých let. Poté již u zřídel probíhaly pouze drobné stavební akce. Za zmínku stojí výstavba Plynových lázní v Dorotiných nivách a úpravy nově objeveného Tržního pramene. Vedle toho se v Karlových Varech starali o pohodlné přístupové cesty z ostatních center monarchie a dbalo se o reprezentativní vzezření ulic. Klasicistní podoby se na počátku čtyřicátých let 19. století také dočkal kostel sv. Ondřeje. Pod kvalitní projekty se podepisovali nejen přední zástupci stavitelského dění své doby (Franz Anton Leonhard Herget, Johann August Giessel, Wenzl Stöhr, Georg Fischer, Paul Strohbach, Josef Esch, Josef Seifert, Bernard Grueber), ale i dosud méně známí stavební a zedničtí mistři (Joseph Peter, Wenzl Mader a další).

< zpět
| resumé |

Zprávy

Marcel Pencák

Intimita výstavy Navrátilovy

The Intimacy of the Navrátil Exhibition

s. 577-580

V roce 1909 proběhla v pražském Rudolfinu přelomová výstava Josefa Navrátila (1798-1865). V době nástupu nového umění byl tento malíř již pozapomenutý, ale právě modernisté se podíleli na povznesení jeho významu. Po osvětovém článku K. B. Mádla z roku 1898 se o jedenáct let později postaral o úspěšnou Navrátilovu expozici především Miloš Jiránek, zkušený organizátor přehlídek moderního francouzského umění. Koncepce rudolfinské výstavy se odvíjela od jeho idey zasadit Navrátilovo dílo do salonních interiérů padesátých let 19. století. Malířovy umělecké práce totiž vznikaly většinou za účelem výzdoby bytů dobře situovaných měšťanů, u nichž byly žádané pro svou "roztomilost" a mírný sklon k sentimentalitě. Jiránkův záměr realizoval teprve jednadvacetiletý Vladimír Fultner z ateliéru Jana Kotěry. Základ jeho architektonického plánu tvořil Jiránkem doporučený empirový a biedermeierový nábytek, mezi nímž byly rozvěšeny Navrátilovy malby a kresby. Díky divácky vstřícnému řešení i netradičnímu obsahovému zpracování získala výstava neočekávaný ohlas. Při jejím hodnocení se nejvíce skloňoval výraz "intimní" - autoři četných recenzí tak popisovali dojem z Navrátilových drobných prací i atmosféru výstavních prostor. Expozice se pokoušela odkrýt výjimečné projevy Navrátilova uměleckého potenciálu, které se vymykaly v jeho časech převažující výtvarné fádnosti a rutině a předznamenávaly malířský styl Jaroslava Čermáka či Josefa Mánesa. Pozvolna tak bledl zažitý obraz Josefa Navrátila, jejž dosud utvářely jen zámecké dekorace, četná zátiší a "sladké gauchové krajinky". Pořadatelé výstavy nyní posunuli do popředí olejomalby, obrazy s figurální tematikou a žánrové koloristické náčrty a studie, v nichž se zřetelně projevila autorova větší tvůrčí smělost a duchaplnost.

< zpět
| resumé |

Recenze

Michal Šroněk

Radka Tibitanzlová - Martina Beranová (edd.), "…aby se umění malířskému vyučoval". Křestní, výuční a zachovací listy z fondu Pražská malířská bratrstva

s. 581-582

Martin Krummholz

Christina Strunck (ed.), Un regista del gran teatro del barocco. Johann Paul Schor und die internationale Sprache des Barocks

s. 582-585

Pavla Machalíková

Adam Hnojil, Josef Max. Sochařství pozdního neoklasicismu v Čechách

s. 585-587

Tomáš Pospiszyl

Anna Pravdová, Zastihla je noc. Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938-1945

s. 587-589

Anotace

s. 589-592 

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 592-596 

Česká resumé / English Summaries

s. 597-601 

Obsah LVII. ročníku Umění/Art

Obsah LVII. ročníku Umění/Art