Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

1/2010

Články

Michal Šroněk - Kateřina Horníčková

Der Cranach-Altar im Veitsdom - seine Entstehung und sein Untergang

Cranachův oltář v katedrále sv. Víta - jeho vznik a zánik

s. 2-16

Kolem roku 1520 byl pro katedrálu sv. Víta v Praze pořízen oltář, jehož autorem byl Lucas Cranach st. Na oltáři byla zobrazena Panna Marie a sv. Apolena (?), Anežka Římská, Dorota, Kateřina, Barbora, Markéta, Kristýna a Voršila. Jeho umístění bylo dosud kladeno do kaple sv. Zikmunda, ale byl zřejmě určen do mariánského chóru katedrály. Zde založil Karel IV. sbor mansionářů, který měl také za úkol pečovat o duši panovnického donátora. Karel zde plánoval založení královské hrobky, a ačkoliv se změnilo místo pohřbívání, byl v mariánském chóru ponechán císařský kenotaf jako místo panovníkovy memorie. Vazba císařské památky a mariánské úcty byla živá i později a Ferdinand I. zde obnovil obřady k úctě Panny Marie a na památku zemřelých panovníků. Důležitost místa jako centra panovnické reprezentace byla završena založením královské hrobky s tzv. Habsburským mauzoleem, které naplnilo původní Karlovu ideu, což vyžadovalo odpovídající ztvárnění oltáře liturgicky spojeného s panovnickou a mariánskou úctou. Cranachova deska mohla k této reprezentaci posloužit zvláště dobře. V prosinci roku 1619 došlo v katedrále k obrazoborecké devastaci a oltář byl v kapli sv. Zikmunda 27.-28. prosince údajně zničen. Kněz Friedrich Salmuth a jakýsi truhlář z něho tehdy vyřezali sedm desek později zaznamenaných v hradních inventářích. Výřezy jsou však vedeny tak, že žádná z hlav nebyla poškozena - zákrok není dílem bezhlavého ničení ani ideologicky motivované snahy odstranit předměty modloslužby, ale prací řemeslníka, který měl zachránit, asi na popud samého krále Friedricha, co se dalo. K okolnostem zániku oltáře lze tedy s jistotou prohlásit, že nešlo o spontánní či plánovanou obrazoboreckou devastaci, ale promyšlený, ikonoklasmem maskovaný čin.

< zpět
| resumé | pdf |

Štěpán Vácha

Šlechtické kaple v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi. Oltářní výzdoba a fundace v 17. století

The Nobility's Chapels in the Church of the Virgin Mary in Stará Boleslav: Altar Decoration and Donations in the 17th Century

s. 17-41

Poutní kostel Panny Marie ve Staré Boleslavi, vybudovaný v letech 1613-1623 pod záštitou císařské rodiny, patří k nejvýznačnějším sakrálním památkám raného baroka v Čechách. Úměrně náboženskému významu místa, který vyplýval z uctívání starobylého milostného reliéfu Panny Marie (Staroboleslavské paládium), byly kladeny vysoké požadavky na uměleckou výzdobu chrámové novostavby, jež probíhala ve dvou fázích. Na prvotní výzdobě, zaniklé během katastrofálního vydrancování Staré Boleslavi švédskými vojsky v letech 1639 a 1640, se podílel císař Ferdinand II. fundací hlavního oltáře, zatímco vysoce postavení příslušníci české šlechty financovali oltáře v bočních kaplích. Dodnes zachovaná štuková a zčásti snad i fresková výzdoba kaplí byla patrně svěřena umělcům, kteří předtím byli činní pro Albrechta z Valdštejna. V šedesátých a sedmdesátých letech 17. století došlo nově k hromadnému zařizování bočních kaplí. Ve studii je detailně sledována kontinuita a diskontinuita šlechtických fundací ve Staré Boleslavi v průběhu tří generací, rozkryta motivace jednotlivých fundátorů, představen mimořádně hodnotný a dosud jen málo prozkoumaný obrazový fond a vysloveny nové autorské atribuce. Součástí studie je edice vybraných písemných dokladů, které dokumentují budování oltářů jak v první, tak v druhé etapě vybavování staroboleslavského chrámu.

< zpět
| resumé |

Pavel Kalina

In opere gotico unicus: The Hybrid Architecture of Jan Blažej Santini-Aichl and Patterns of Memory in Post-Reformation Bohemia

In opere gotico unicus. Hybridní architektury Jana Blažeje Santiniho-Aichla a struktury paměti v poreformačních Čechách

s. 42-56

Za Santiniho hybridní, "barokně-gotickou" architekturou můžeme vidět skupinový konsensus, který předpokládal určitou konstrukci minulosti. Střední Evropa 17. a 18. století bývá obvykle pokládána za méně rozvinutou oblast ve srovnání s Evropou západní. Obzvláště české dějiny tohoto období, viděné poněkud anachronicky z pozic moderního liberalismu, bývaly pokládány za období politického a ekonomického úpadku. Ve skutečnosti byla situace složitější. Po vítězstvích nad Turky nastalo určité ekonomické oživení a pronikání prvků tržní ekonomiky, často ve venkovském prostředí. Právě tam také byla realizována významná část Santiniho tvorby. V českých zemích sice chyběla tradice architektonických traktátů v hlavním zemském jazyce, přesto nebyly kulturní provincií. Jezuitské školství však obsahovalo výuku matematiky, do níž se počítaly i aplikované obory jako architektura. Není ovšem jisté, zda Santini mohl využít například moderní traktáty o stereotomii. Jiná otázka je, jak Santiniho současníci mohli rozumět pojmu gotika. Použití "gotiky" v rámci "baroka" nelze redukovat na jednorázové politické či církevně politické sdělení, ale muselo mít širší základ. Pro Santiniho v tomto směru mohla být zcela základní jeho rodinná profesní tradice, ať už byl vyučeným kameníkem, nebo malířem. Jak ukázala nedávná renovace, hlavní klenba opatského kostela v Sedlci byla ztužena cihelnými žebry, což znamená, že Santini žebra nechápal jen jako dekoraci, ale jako geometricky generovanou součást skutečné konstrukce. Nejvýznamnější Santiniho sakrální stavby v každém případě sloužily jako poutní místa, a proto mohly mít za úkol oslovit širší vrstvy diváků. Nepochybně i účastníci poutí při tom měli nějakou, dnes těžkou rekonstruovatelnou představu o dějinách. Zcela zřejmě nešlo o ideální communitas, ale o sociálně heterogenní skupinu.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Agata Kaczmarek

Geyner versus Reiner. Zum fraglichen Mitautor der Fresken in der Hochbergschen Kapelle zu Wrocław (Breslau)

Geyner versus Reiner. Ke spornému autorství fresek v kapli opata Hochberga ve Vratislavi

s. 57-62

Článek se týká problémů autorství souboru fresek, které zdobí klenby kaple opata Hochberga u kostela premonstrátů ve Vratislavi. V literatuře, zmiňující se o těchto malbách, byl za jejich autora nejčastěji považován Wenzel Lorenz Reiner, avšak nejednou jejich autorství nebo spoluautorství bylo přisuzováno záhadnému malíři Martinu Geynerovi (Geyerovi). Na základě analýzy literatury, týkající se tohoto tématu, je možné soudit, že se Geynerovo příjmení v této souvislosti objevilo v důsledku omylu Johanna Christiana Kundmanna, jenž jako první, jedenáct let po vybudování kaple, sestavil krátký popis její malířské výzdoby. Je zajímavé, že Kundmann v textu Reinerovo příjmení ani nezmínil, přisoudil všechny fresky Geynerovi a popsal ho jako "slavného malíře z Prahy". Informace o Geynerovi opakovalo ještě mnoho dalších vědců, ačkoli se už nikdy o něm nemluvilo jako o jediném autorovi maleb. Přesto tyto publikace zásadně přispěly k vytvoření jistého mýtu spojeného s autorstvím těchto fresek. Ve Státním archivu ve Vratislavi je však uchována smlouva o provedení maleb, a ta nevzbuzuje žádné pochybnosti o jejich autorství. Smlouvu uzavřel opat Hochberg s Reinerem 16. července 1725 a její obsah velmi pravděpodobně dovoluje předpokládat, že Reiner byl jediným tvůrcem jak návrhů maleb, tak fresek, a ve světle analýz maleb, provedených na základě fotografií, se zdá tento názor naprosto správný.

< zpět
| resumé |

Archiv

Helena Čapková

Vojnina - záhada několika dopisů. Korespondence malíře Vojtěcha Chytila s architektem Bedřichem Feuersteinem

Vojnina - The Mystery of Several Letters: Correspondence between the Painter Vojtěch Chytil and the Architect Bedřich Feuerstein

s. 63-72

Nově objevená korespondence mezi architektem Bedřichem Feuersteinem a malířem Vojtěchem Chytilem poskytla neznámý pohled na Chytilovy sběratelské aktivity v Číně a na jeho výstavní činnost, konkrétně na dvě výstavy v Londýně v letech 1933 a 1934. Dopisy zůstaly skryty v archivu nejen kvůli záhadnému odesílateli, ale také proto, že Feuersteinovo sběratelství a cesta do Číny nebyly ještě podrobně prozkoumány. Korespondence doplňuje chybějící kámen v mozaice Feuersteinovy mezinárodní kariéry, ale také ve spletitých okolnostech Chytilových aktivit. Kromě přesných údajů o jeho vztahu k slavnému čínskému malíři Čchi Paj-š´ovi a o stavu jeho velké sbírky přinesla informace o Chytilových výstavách v Československu i v zahraničí. Další bádání ukázalo, že Chytil byl prvním sběratelem, který ve Velké Británii dokonce dvakrát představil současnou čínskou malbu. Oproti prvotním předpokladům se tedy potvrdilo, že Chytilova výstavní a sběratelská činnost byla podstatně zásadnější a že mu právem náleží významné místo v propagaci čínského moderního umění v evropském, ne-li světovém měřítku. Analýza Feuersteinových a později Chytilových aktivit rovněž prokázala, že skupiny čínských, japonských a v neposlední řadě cizích umělců působících na Dálném východě tvořily, alespoň v meziválečném období, hustě provázané sítě a jejich studium se nemůže omezit na ohraničená území států nebo jednotlivých stylů či škol. Dopisy také přinášejí dobové svědectví o životě v Číně na počátku třicátých letech v komunitě umělců a cizinců žijících v Pekingu a jsou i dokumentem o Chytilově osobnosti a humoru.

< zpět
| resumé |

Polemika

Libor Gottfried

Patřily Praskolesy před 16. stoletím kapitule karlštejnské?

s. 72-73

Recenze

Kateřina Horníčková

Zoë Opačič (ed.), Prague and Bohemia: Medieval Art, Architecture and Cultural Exchange in Central Europe

s. 73-75

Klára Benešovská

Christoph Brachmann, Um 1300. Vorparlerische Architektur im Elsaß, in Lothringen und Südwestdeutschland

s. 75-79

Hedvika Kuchařová

Ondřej Zatloukal - Pavel Zatloukal (edd.), Luk & lyra. Ze sbírek Arcidiecézního muzea Kroměříž

s. 79-81

Cathleen M. Giustino

Alena Janatková, Modernisierung und Metropole: Architektur und Repräsentation auf den Landesausstellungen in Prag 1891 und Brünn 1928

s. 81-83

Anotace

s. 84-86

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 87-90 

Česká resumé / English Summaries

s. 91-95 

Zásady úpravy textů v časopise Umění/Art / Editing Principles for Publications in Umění/Art

s. 96-97