Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

5/2015

Články

Lubomír Konečný

The Eucharist and Atoms in Seventeenth-Century Art

Eucharistie a atomy v umění 17. století

s. 350-354

Zobrazení Pěti smyslů bývá všeobecně a pokládáno za jedno z nejrozšířenějších témat profánní ikonografie doby baroka. Proto není nepřekvapivé, že díla, kde je Pět smyslů použito v kontextu ikonografie sakrální, jsou neobyčejně vzácná. K nim patří rytina Cornelise Galleho, kterou zhotovil v roce 1638 podle kresby antverpského malíře Erasma Quellina a která byla následně použita jako frontispis několika knih pojednávajících o eucharistii a problematice transsubstanciace. Vyvrcholení této řady představuje Triumf Víry nad Smysly – alegorie, již v roce 1667 namaloval španělský malíř Juan Antonio Escalante. Tyto vizuální polemiky se na jedné straně mohou jevit jako přirozené pokračování sporů o transsubstanciaci mezi katolíky a protestanty. Na straně druhé se můžeme ptát, jak a proč se součástí této letité polemiky stalo Pět smyslů. Zdá se, že odpověď nalezneme v několika nedávno objevených dokumentech z vatikánských archivů, které využil především Pietro Redondi v knize Galileo eretico (1983). Podle jednoho z nich Galileo ve svém Prubíři / Il Saggiatore (1623) popisuje teorii zpochybňující ústřední článek katolické víry, zázrak eucharistie. Děje se tak na základě atomistické teorie, která vysvětluje stavbu hmoty a její vlastnosti takovým způsobem, že k transsubstanciaci dojít nemůže, protože efekty, jež jsou uchopitelné pěti smysly (světlo, teplo, barva, chuť a zvuk), byly způsobeny částicemi neboli atomy.

< zpět
| resumé |

Steffen Eigl

Parabeln und Hyperbeln zwischen Neurasthenie und Hysterie im Werk von Bohumil Kubišta

Paraboly a hyperboly mezi neurastenií a hysterií v díle Bohumila Kubišty

s. 355-362

Bohumil Kubišta vytvořil v roce 1912 obrazy Polibek smrti a Hypnotizér, dvě vynikající kubistická díla. Porovnáme-li je s Kubištovými teoretickými názory, které publikoval, je patrná souvztažnost těchto textů, zvolených témat obrazů, a především jejich provedení. Kubišta v textech opakovaně mluví o hyperbole a parabole a jejich symbolickém užití u dramatických a mystických motivů. Na jeho pojetí pojmu gravitace navazuje promýšlení společenské teorie, což umožňuje u obou obrazů další interpretace. Obrazy jsou formálně spojené s konkrétním zobrazením hyperboly a paraboly. V další perspektivě souvisejí obrazy Polibek smrti a Hypnotizér s nemocemi, neurastenií a hysterií, které byly na přelomu století ve středu pozornosti psychoanalytického bádání. Kubištovo studium exaktních přírodních věd a dalších symptomů doby je tím podepřeno. V neposlední řadě dostává tematika dvojníka v Kubištově díle hlubší dimenzi. Jsou-li tato díla „portrétem dvojníka / autoportrétem“, je možné usuzovat na charakteristiku umělce zobrazenou dualitou individua. V této souvislosti Kubišta zkoumá poměr sil dvou figur nebo rozpolcené osobnosti. Vzniká dojem, že Kubišta usiloval v obrazech o vyšší řád, který přesahuje to, co na obraze vnímáme jako prvotní. Kubišta v obou obrazech vytvořil poněkud hrozivou vizi dvojnictví, která je zaplněna mnoha odkazy na dějiny vědy. Oba obrazy jsou vzorovými modely myšlenkového světa, který v předvečer první světové války byl poznamenán rozličnými změnami.

< zpět
| resumé |

Jindřich Vybíral

The Public Servants’ Colony in Dejvice, Prague, and the New Ideal of Urban Morphology: Anomaly or Paradigmatic Change?

Úřednická kolonie v Praze-Dejvicích a nový ideál městské morfologie. Anomálie, nebo paradigmatická změna?

s. 363-384

Úřednická kolonie v Praze-Dejvicích sestávající ze 114 jednopatrových domů byla vybudována v letech 1921–1922. Toto sídliště patřilo ve střední Evropě k prvním realizacím řádkové zástavby, která měla poskytnout zdravější alternativu vůči husté velkoměstské struktuře s uzavřenými bloky činžovních domů. Studie představuje toto dílo v historických souvislostech, analyzuje jeho urbanistickou koncepci a současně hledá odpověď na otázku, proč se do dnešní doby nestalo součástí historických vyprávění. Progresivní urbanistické a architektonické řešení totiž nebylo výsledkem autonomního tvůrčího záměru, nýbrž vzniklo jako levné a rychlé provizorium pod tlakem bezpříkladné bytové krize. Proto je čeští urbanisté vnímali jen jako „anomálii“, a nikoliv vzor pro budoucí řešení. Studie se zabývá autorstvím tohoto významného počinu a urbanistické řešení kolonie i plány cihlových domů připisuje inženýru městského stavebního úřadu Rudolfu Hraběti. Jako ideového původce dřevěného čtyřdomku, publikovaného jako dílo architektů Františka Nováka a Václava Ložka, však autor studie identifikuje jejich učitele Jože Plečnika, který se pravděpodobně podílel i na projektu dalších staveb kolonie – školy a prádelny.

< zpět
| resumé | pdf |

Rozhovor

Ladislav Kesner

Crossing the Border. Hans Belting in Conversation with Ladislav Kesner

s. 385-395

Zprávy

Petra Zelenková — Libor Šturc

Z protestantského teologa strahovským premonstrátem. Podobizna Andrease Fromma (1621–1683) od Karla Škréty mladšího

From Protestant Theologian to Premonstratensian at Strahov: Portrait of Andreas Fromm (1621–1683) by Karel Škréta the Younger

s. 396-405

Známé Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler Františka Martina Pelcla (Praha 1773–1782) obsahují mezi biogramy různých umělců, vědců a dalších osobností také medailon kdysi skutečně věhlasného německého teologa a katolického konvertity Andrease Fromma (1621 Plänitz – 1683 Praha). Fromm byl ve své době přímo ikonickou osobností náboženských polemik mezi protestanty samými i mezi protestanty a katolíky. Po mnohaletém duchovním hledání, znechucen vnitřními spory v protestantské církvi, odešel do Čech. V roce 1668 přestoupil s celou rodinou v Praze ke katolické víře a roku následujícího byl vysvěcen na kněze. Poté působil více než deset let v církevní správě litoměřické diecéze. Poslední roky života strávil v premonstrátském klášteře na Strahově v Praze, do něhož vstoupili také dva jeho synové. Ve sbírkách Královské kanonie premonstrátů na Strahově se dochovaly dva malované portréty Andrease Fromma. První z nich se ukázal jako dosud nepublikované dílo Karla Škréty mladšího z let 1681–1683. Škrétovo jméno je (zřejmě druhotně) uvedeno na rubu plátna. Jeho autorství potvrzuje také signatura na Frommově grafické podobizně v Abbildungen, která byla doposud přehlížena či nesprávně čtena. Dosud nedostatečně poznaná tvorba Karla Škréty mladšího byla tedy obohacena o první zcela nesporné dílo. Druhý portrét, uchovávaný na Strahově, je dílem strahovského konventuála a malíře Siarda Noseckého (1693–1758). Přiblíženy jsou také grafické podobizny Andrease Fromma, zdobící jeho publikace. Interpretován je rovněž zajímavý alegorický frontispis k Frommovu nejvlivnějšímu dílu, v němž apologeticky zpracoval historii a pohnutky své konverse – Wiederkehrung zur Catholischen Kirchen (1669). Článek připomněl Fromma jako jednu z nejzajímavějších osobností období vnitřních sporů mezi protestanty a doby rekatolizace v českých zemích. Zatímco v Německu je Frommovi věnována pozornost, současné české historické bádání jej zatím neprávem opomíjelo.

< zpět
| resumé |

Recenze

Petr Wittlich

Karel Srp, Stíny hieroglyfů

s.406-407

Géza Galavics

Martin Mádl (ed.), Tencalla I–II. Barokní nástěnná malba v českých zemích

s. 408-411

Petr Tomášek

Petr Šámal – Kristýna Brožová, Umění inspektora. Josef Karel Burde (1779–1848)

s. 412-414

Martin Charvát

Marie Rakušanová, Josef Váchal. Magie hledání

s. 414-416

Klara Kemp-Welch

Pavlína Morganová, Czech Action Art: Happenings, Actions, Events, Land Art, Body Art and Performance Art Behind the Iron Curtain

s. 417-420

Anotace

s. 421-423

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 424-427

Česká resumé / English Summaries

s. 428-431