Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

3/2014

Články

Milada Studničková

Gens Fera. The Wild Men in the System of Border Decoration of the Bible of Wenceslas IV

Gens fera. Diví muži v systému bordurové výzdoby Bible Václava IV.

s. 214-239

Divý muž na okrajích stránek Bible Václava IV. byl zpravidla odvozován z tradice antických satyrů a interpretován jako symbol nespoutané přírodní síly a sexuální touhy, jenž má své specifické místo v říši kurtoázní lásky. Studie dokládá, že středověký homo sylvestris, homo pilosus či homo ferus byl do značné míry produktem teologické reflexe, založené na biblické exegezi.  Význam těchto bytostí ve Václavově bibli je zkoumán v souvislosti s textem, který doprovázejí, a v interakci s dalšími bordurovými figurami (král, lazebnice, točenice, písmena „e“, „w“, heraldické motivy). Analýza ukazuje, že část vyobrazení souvisí se zmínkami chlupů, vlasů či vousů, které vyrůstají z těla a symbolizují tak tělesnost, smrtelnost a hříšnost. Další okruh významů se váže k  divokosti v přeneseném významu: k hřešícímu lidu a Božímu příkazu očisty a poslušnosti. Bůh zákony „krotí divoký lid“ a vede jej ke spáse. Divoký lid, jemuž Bůh ve svém milosrdenství odpouští nevěru, je současně týmž lidem římského a českého krále, proti kterému povstal. Bordurové scény jsou „obrazové glosy“, jež aktualizují biblické verše vztahující se k různým aspektům vlády a spásy. Představují Václava IV. jako právoplatného českého a římského krále z vůle Boží, dědice Karla IV. Zdůrazňování „nevěry lidu“ a nároku na korunu římského císaře odpovídá politické situaci mezi lety 1394 a 1402, kdy Václav IV. připravoval římskou korunovační jízdu, kterou definitivně zmařilo jeho druhé zajetí. Obtížná srozumitelnost a víceznačnost obrazů je záměrná, patří do oblasti elitního „tajného vědění“, které spoluvytvářelo charisma a moc panovníka. Záhadné scény později paradoxně přispěly k vytvoření obrazu Václava IV. jako nemorálního a bezbožného krále.

< zpět
| resumé | pdf |

Daniela Štěrbová – Michal Patrný

Der immerwährende Kaiser – der Plan für die „Provinzkapitel“ in Braunau in dem sog. Dientzenhofer-Skizzenbuch

Císař stále přítomný. Plán ke zřízení sídla provinční kapituly v Broumově z tzv. Dientzenhoferovského skicáře

s. 240-250

Nově identifikované půdorysy Broumovského kláštera (přízemí fol. 221–222, patro fol. 229–230) z tzv. Dientzenhoferovského skicáře (Nr. 4584 BNM) náležejí do skupiny převážně situačních plánů, které dientzenhoferovskému bádání slouží především jako pramen poznání horizontu znalostí a zájmů členů slavné architektonické rodiny. Broumovské plány lze na základě již dříve zpracované stavební historie datovat do krátkého období let 1679–1684 a připsat Wolfgangu Dientzenhoferovi, který po smrti Martina Reinera převzal vedení některých staveb zachycených v mnichovském konvolutu. Analýzou funkčního uspořádání kláštera jsme dospěli k pravděpodobnému záměru tehdejšího stavebníka a iniciátora zamýšlené přestavby. Opat Tomáš Sartorius zjevně plánoval rozšíření ubytovacích kapacit kláštera propojením stávajících objektů severně a jižně od kostela. Domníváme se, že důvodem mohl být zájem prezentovat klášter jako rezidenci připravenou důstojně přijmout císařskou návštěvu, a to v duchu inscenované příslušnosti k habsburskému domu, jež byla mimo jiné doslovně formulována na historiograficky pojednaných kresbách kláštera Sartoriovým následovníkem, energickým opatem Otmarem Danielem Zinckem. S ohledem na dobově aktuální spor o exempci mohlo tak navíc vzniknout trvalé sídlo provinčních kapitul svolávaných břevnovsko-broumovským opatem z titulu generálního vizitátora české benediktinské kongregace. V každém případě jsou tyto plány výjimečným ikonografickým pramenem úvah o zvláštnostech a charakteru středověkých benediktinských klášterů a kostelů v Čechách. Prozatím se totiž zdá, že jde o jediný přímý doklad gotické podoby broumovského klášterního kostela a hradu významného opata a mecenáše Bavora z Nečtin.

< zpět
| resumé |

Štěpán Vácha

Imaginum elegantia. K estetické působivosti náboženského obrazu v českých zemích v 17. a 18. století

Imaginum elegantia: On the Aesthetic Quality of the Religious Image in the Czech Lands in the Seventeenth and Eighteenth Centuries

s. 251-275

Zatímco o kvalitě a evropském významu českého barokního umění panuje mezi historiky umění jistota, hlubší estetická vnímavost dobového diváka, pro něhož taková výtvarná díla vznikala, se nepředpokládá. Sakrální obraz, nahlížený v úzkém sepětí s dobovou religiozitou, se nejčastěji vykládá jako nástroj k provádění náboženské praxe či jako prostředek společenské komunikace a objednavatelovy reprezentace. V procesu vzniku a recepce takto instrumentalizovaného obrazu se ostatním subjektům přisuzuje role spíše konformního vykonavatele umělecké úlohy (umělec), respektive zbožného komparsu (divák-věřící); jejich estetické dispozice zůstávají stranou zájmu. Ve studii, jíž za metodické východisko slouží interpretační postupy rozpracované Pamelou Jonesovou a Gabrielou Wimböckovou, je zkoumána odezva dobového publika na náboženské umění, která ukazuje, že estetická působivost obrazů („elegantia imaginum“) měla svou váhu. Zdrojem informací jsou zprávy o věřících kriticky reagujících na obrazovou výzdobu v chrámech či na sochy vystavené ve veřejném prostoru (například Karlův most). Problém je nahlížen i z dalších perspektiv: Co způsobilo, že se „milostným“ obrazem stal soudobý výtvor? Stála za proměnou jeho statusu masová popularita (spojená s konáním zázraků) a cílená kampaň, anebo též reputace umělce a umělecké ztvárnění tématu? O postavení malíře svědčí jeho účast v komisích, které posuzovaly pravost nadpřirozených úkazů pozorovaných na milostných obrazech, jeho zbožnost a konfesní identita mohly být měřítkem hodnocení náboženské nezávadnosti obrazu. Sakrální obraz se někdy vzpíral umělcově intervenci, jindy sám tvůrčí akt byl příčinou umělcova duchovního obrácení. Raně novověký koncept sakrálního obrazu, jehož status vyplýval z významového napětí mezi dvěma odlišnými koncepty: tradičním – kultovní objekt (imago) a moderním – umělecké dílo (pictura), přestal platit na sklonku 18. století, kdy se náboženské umění, zbavené aureoly posvátnosti, stává také předmětem odborného (uměleckohistorického) zájmu.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Lenka Kužvartová

Domy hotelového typu jako aktualizace myšlenky kolektivního bydlení v šedesátých letech 20. století

Hotel-type Housing: The Updated Idea for Collective Housing in the 1960s

s. 276-290

Kolektivní bydlení je již dlouho považováno za neúspěšnou slepou větev meziválečných architektonických snah. Ve skutečnosti promýšlení možnosti zespolečenštit bydlení neskončilo v Československu poválečnými realizacemi kolektivních domů ve Zlíně a Litvínově, ale pokračovalo od konce padesátých let takzvanými domy hotelového typu. Tento druh obytné architektury se inspiroval sovětskými vzory. Hotelové domy byly určeny pro jednotlivce a bezdětné páry, nabízely prostory ke společnému soužití (společenské místnosti a klubovny) a společné služby (jídelny, sběr prádla a centrální úklid), zbavující obyvatele starosti o domácnost, a byly zpoplatněny. Architekti je často plánovali pro nová sídliště jako součást lokálního centra a pohledovou dominantu. Měli relativně volnou ruku v jejich konkrétním ztvárnění, vznikaly tedy zajímavé realizace, ač mnohdy poznamenané úspornými opatřeními v průběhu stavby. Velmi zajímavé domy hotelového typu byly postaveny v Olomouci, Ostravě-Zábřehu, Ústí nad Labem, Teplicích, Litvínově, v Praze a dalších městech. Jejich výstavba probíhala až do roku 1990. 

< zpět
| resumé |

Recenze

Lubomír Konečný

Michael Ann Holly, The Melancholy Art

s. 291-293

Jan Klípa

Robert Suckale, Klosterreform und Buchkunst. Die Handschriften des Mettener Abtes Peter I. (München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 8201 und Clm 8201d)

s. 293-296

Milan Pech

Vendula Hnídková, Národní styl. Kultura a politika

s. 296-298

Karel Císař

Krzysztof Fijalkowski – Michael Richardson – Ian Walker, Surrealism and Photography in Czechoslovakia: On the Needles of Days

s. 299-301

| pdf |

Petr Wittlich

Jaromír Typlt, Ladislav Zívr / Ladislav Zívr, Deníky 1925–1932 / Ladislav Zívr, Deníky 1943–1944

s. 302-303

Anotace

s. 304-307

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 308-312

Česká resumé / English Summaries

s. 313-316