Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

4/1998

Články

Andrew John Martin

"...dass er nicht nachgelassen, bis ihm solches Blat aus der Kirche verwilligt worden". Der Erwerb von Albrecht Dürers Rosenkranzfest durch Rudolf II.

Získání Dürerovy Růžencové slavnosti Rudolfem II.

s. 175-188

Předkládaná studie pojednává o Růžencové slavnosti, hlavním benátském díle Albrechta Dürera, které se dostalo zásluhou Rudolfa II. do Prahy. V úvodu jsou vylíčeny okolnosti vzniku obrazu v roce 1506. Autor se dále snaží rekonstruovat průběh jeho prodeje a transportu, který proběhl o sto let později. V pražské kunstkomoře je dílo doloženo v roce 1621. Článek se podrobně věnuje motivům silného zájmu Rudolfa II. o Dürerův obraz, jehož religiózní a politické obsahy autor vykládá v souvislosti s dobovými společenskými událostmi. Pozornost je zaměřena také na kontakty císařova dvora s benátským uměleckým trhem.

< zpět
| resumé |

Karl Johns

The Jesuits, the Creche and Hans von Aachen in Prague

Jezuité, betlém a Hans von Aachen v Praze

s. 189-197

Téma klanění pastýřů se vyskytuje v Rudolfově době současně ve dvou žánrech. Na jedné straně bylo častým námětem prací dvorských umělců. Mezi nimi měla klíčový význam Aachenova kompozice Klanění pastýřů, malovaná pro jezuitský kostel Il Gesu, která se stala předlohou pro umělecké kopírování. Na straně druhé vstupuje motiv do vánočních betlémů, jež v Praze zavedl zřejmě jeden z jezuitských kněží v roce 1562. Náhlý výskyt a obliba tématu klanění pastýřů v manýristickém i lidovém prostředí vypovídá o silném vlivu katolické skupiny, zvláště jezuitského řádu.

< zpět
| resumé |

Léna Widerkehr

Jacob Matham, un épigone haarlemois et ses rapports avec ľ art de la cour de Rodolphe II

Haarlemský epigon Jacob Matham a jeho vztahy k rudolfínskému umění

s. 198-206

Přestože haarlemský kreslíř a grafik Jacob Matham (1571-1631) Prahu nikdy nenavštívil, byl v kontaktu s tímto uměleckým prostředím. V roce 1601 získal císařské privilegium, které ho opravňovalo k šíření grafických listů podle předloh ze sbírek Rudolfa II. Předmětem zájmu této stati jsou dochovaná díla, rytá podle Sprangera a Saveryho. Nejdůležitější z nich je Česká krajina s žebrákem, jež zaujímá zvláštní místo v dějinách krajiny "podle přírody". Jde o nejstarší a největší grafiku s tímto námětem, která se prostřednictvím anekdotického žánrového výjevu vrací k tradici moralizující krajiny.

< zpět
| resumé |

Jürgen Zimmer

Die Gonzaga und der Prager Hof Kaiser Rudolf II. Kunsthistorische Fragmente

Gonzagové a pražský dvůr císaře Rudolfa II. Uměleckohistorické fragmenty

s. 207-221

V článku jsou zkoumány vztahy severoitalských dvorů Gonzagů ke dvoru Rudolfa II. Jedním z příkladů těchto vztahů je pobyt vévody Vincenza I. Gonzagy v Praze v roce 1595. Mimoto autor uvádí velké množství poznatků, vypovídajících o vzájemných dvorských kontaktech. Ty se projevují činností italských umělců v Praze i donací Francesca Gonzagy pro hlavní plzeňský kostel roku 1599. Závěr článku pojednává o možných souvislostech mezi architekturou Pražského hradu, vévodského paláce v Mantově a dalších severoitalských staveb. Spojovacím článkem by mohla být podle autora osoba císařského zámeckého stavitele Giovanniho Maria Filippiho.

< zpět
| resumé |

Thomas Andratschke

Das Bildprogramm der Weltallschale: Reichspolitischer Status und religiöses Bekenntnis

Obrazový program Weltallschale: říšskopolitický status a religiózní vyznání

s. 222-233

Autor studie se zabývá rozborem obrazového programu tzv. "Weltallschale" Rudolfa II. Výsledky zkoumání zpochybňují doposud známé vztahy tohoto artefaktu s osobou vladaře a rudolfínským uměleckým okruhem. Andratschke dochází k názoru, že religiózní status "Weltallschale" se vymyká konfesnímu vyznání habsburského císaře. Je podle něho jako verbálně-obrazová syntéza schématu zákona a milosti a novozákonního Zjevení sv. Jana projevem protestantského ducha. Autor hledá dále kořeny nacionálního vědomí Rudolfa II. u starých Germánů, čímž se dostává do rozporu s dnešními představami o rudolfínském umění.

< zpět
| resumé |

Günter Irmscher

Gabriel Krammer (1564-1606) - der vergessene "Rudolfiner"

Zapomenutý "rudolfinec" Gabriel Krammer (1564-1606)

s. 234-244

Gabriel Krammer, pocházející z Curychu, působil na pražském císařském dvoře od roku 1587 jako gardový pištec. Byl nadaným truhlářem, který vedle interiérů ztvárňoval pravděpodobně i exteriéry staveb. Mimoto napsal několik učebnic architektury a architektonické ornamentiky, jež se v několika vydáních šířily v celé střední Evropě. Tímto měl Krammer značný vliv na někdejší uměleckou produkci. Jeho tvorba byla ceněna téměř jako "oficiální" pražský dvorský styl v oblasti vnitřního vybavení. Článek přináší umělcovu biografii a poprvé katalogizuje jeho architektonické práce.

< zpět
| resumé |

Archiv

Lubomír Slavíček

Malíř Alfred Justitz a Kramářovy akvizice starého umění v letech 1923-1924

s. 245-262

V článku je vedle dochované korespondence mezi Vincencem Kramářem a malířem Alfredem Justitzem z let 1923-24, otištěn Kramářův dopis Ministerstvu školství a národní osvěty, v němž vysvětluje svoji strategii státních nákupů uměleckých děl. Kramář stál v té době v čele Společnosti vlasteneckých přátel umění, pro niž získával nové přírůstky. Udržoval proto písemný styk nejen s předními komerčními galeriemi a starožitnickými obchody v zahraničí, ale též s historiky umění a výtvarnými umělci. Důkazem vzájemné spolupráce při rozšiřování sbírkových fondů je publikovaná korespondence s Justitzem.

< zpět
| resumé |

Marie Klimešová-Judlová

Třeboňský manifest Roberta Piesena

s. 262-264

Třeboňský manifest napsal malíř v roce 1962. Není jisté, zda svým názvem odkazuje k místu vzniku textu nebo k dílu Mistra třeboňského oltáře, k němuž měl Piesen určitý vztah. O významu, jenž manifest měl pro svého autora, hovoří i to, že si jej odvezl do pozdější emigrace a dochoval spolu s dalšími písemnostmi. Psaný program vypovídá o umělcově koncepci obrazu, kterou v zásadě již nikdy neopustil. Piesen se zde vyslovuje pro transcendentální pojetí strukturální malby s akcentem na meditativní hodnoty, jež považuje za zásadní.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Hana Seifertová

Osmdesátiny Jaromíra Šípa

s. 265-266

Martina Sošková

Bibliografie Jaromíra Šípa 1983-1998

s. 266-267

Tomáš Pospěch

Meziválečná architektura v Hranicích

s. 267-275

Autorova zpráva pojednává o meziválečné architektuře v Hranicích. Především ve třicátých letech zde vzniklo několik staveb, hrajících důležitou roli v kontextu české meziválečné architektury. Kromě Kotěrova žáka Karla Caivase, jehož dílo má v Hranicích určitou ucelenost, jde o jednotlivé počiny převážně brněnských architektů. Baťovou stavbou Besedy je do města implantován i příklad zlínské skeletové stavby. Pro místní objednavatele z řad obchodníků projektují architekti z Ostravy, Olomouce, Prahy či místní stavitelé, z nichž pouze Alois Jambora dosahuje vyšších kvalit.

< zpět
| resumé |

Recenze

Rostislav Švácha

Dvě knihy o zrodu velkoměsta

s. 276-277

Pavel Šopák

Jindřich Vybíral, Zrození velkoměsta

s. 277-279

Vojtěch Lahoda

Výstavy Františka Kupky v roce 1998

s. 279-282

Matthias Boeckl

Monika Platzer - Klaus Spechtenhauser (eds.), Jiří Kroha

s. 282-283

Petr Wittlich

Mahulena Nešlehová, Poselství jiného výrazu

s. 283-284

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 284-286