Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

1/2012

Články

Richard Němec

Lucemburská rezidence na Pražském hradě, český korunovační řád a téma appartementu ve 14. století

The Luxembourg Residence at Prague Castle, the Bohemian Coronation Order and the Appartement in the 14th Century

s. 2-25

Urbanistická a stylotvorná funkce architektury pražské rezidence a její význam v panovnické koncepci Karla IV. jsou v literatuře sice uznávány, ve vzájemném poměru však zatím nebyly studovány. To se týká i otázky využití jednotlivých prostorových jednotek. Na základě vymezení stratigrafie a rozboru korunovačního řádu (Ordo ad coronandum) lze hlavní patro rezidence rekonstruovat do následné podoby: piano nobile se dělilo do dvou odlišně využívaných částí - reprezentativní (sala Regia) a soukromé, která zahrnovala i privatissima, ložnice (thalamus), předpokoj (anticamera) a další prostory, například studiolo. Vzniklý prostorový konglomerát -appartement - byl doplněn liturgickými prostorami, kaplí Panny Marie na jižní straně sálu a kaplí Všech svatých na straně východní. V prostorovém uspořádání se odráží dispoziční schéma papežské rezidence Benedikta XII. v Avignonu s dvojitým traktem přiléhajícím k hlavnímu sálu a doplněným liturgickými prostorami a studiolem. Za konceptora pražské lucemburské rezidence lze považovat biskupa Jana z Dražic, obeznámeného s papežských prostředím a doloženého v českém prostředí jako zprostředkovatel avignonských uměleckých norem. Pražská rezidence sloužila - ač představovala jako hradní zástavba de facto zastaralý stavební typ - jako metafora nově se formující zeměpanské identity a aktuální politické situace v prostředí, jež bylo definováno historickým povědomím české šlechty a především faktickým prosazováním jejích tradičních práv. Pomocí přesně kalkulovaných účelových prostředků architektury tak byla vyjádřena a ceremoniály podpořena vláda do té doby v Čechách cizí a zemskou elitou jen s nevolí přijímané lucemburské dynastie. Revitalizace královské rezidence dokládá prospektivní složku lucemburské vlády, a může být proto chápána jako jedinečný pramen pro zkoumání dynamicky se proměňujícího, na zemské a rodové tradici založeného dynastického sebezpodobování.

< zpět
| resumé |

Milan Dospěl

Olomoucká dílna Mistra Ukřižování z Kunčic kolem roku 1500. K výtvarné kultuře střední Moravy a východních Čech

The Olomouc Workshop of the Master of the Crucifixion from Kunčice circa 1500. The Artistic Culture of Central Moravia and Eastern Bohemia

s. 26-38

V oblasti českomoravského pomezí se dochoval pozoruhodný soubor kvalitních pozdně gotických sochařských děl, jejichž provenienci lze situovat do řezbářských dílen činných v olomouckém kulturním prostředí v době kolem roku 1500. Málo známá sochařská díla, jenž byla nedávno zhodnocena v rámci autorova průzkumu východočeského gotického sochařství, výrazně rozšiřují představu o dílenských provozech činných v moravské metropoli dané doby. V textu jsou představeny řezby sv. Kateřiny z České Třebové a sv. Anny Samétřetí z Nového Dvora u Jaroměřic, pocházející z dílenského provozu Mistra Ukřižování z Kunčic, činného v Olomouci snad již koncem 15. století. Význam lokalizace této dvojice prací v prostoru českomoravského pomezí spočívá nejen v rozšíření oeuvre a ikonografickém repertoáru řezbářských prací olomoucké dílny Mistra Ukřižování z Kunčic, ale zvláště ve vysoké hodnotě obou děl jako cenných informací o charakteru lokální pozdně středověké výtvarné kultury hraničního území Čech a Moravy a v možnosti jejich vnímání v kulturněhistorickém kontextu jejich předpokládaných objednavatelů. Zvláštní pozornost se věnuje uměleckému mecenátu členů moravských aristokratických rodů, jejichž panství překračovala zemské hranice Moravy a výrazně se podílela na formování kulturněpolitického života východních Čech v období pozdní gotiky a rané renesance. Nesporným přínosem obou řezbářských prací je posílení předpokladu o působení dílny Mistra Ukřižování z Kunčic v olomouckém kulturním prostředí v první třetině 16. století, které svým významem daleko přesahovalo zemské hranice Markrabství moravského. V textu se rovněž zmiňuje geneze osobitého stylu řezbářské dílny, která jak se zdá zpočátku silně reflektuje krakovské a norimberské dílo Veita Stosse, jehož podněty jsou v závěru činnosti dílny překonány a osobitým způsobem doplněny o inspirační zdroj raných grafických cyklů Albrechta Dürera.

< zpět
| resumé |

Tomáš Valena

Plečnik, Masaryk und die Antike oder eine Architektur für die neue Demokratie

Plečnik, Masaryk a antika neboli architektura pro novou demokracii

s. 39-52

Filosof T. G. Masaryk neměl vypracovaný koncept přestavby Pražského hradu v době, kdy se stal prvním prezidentem Československé republiky. Měl jen nejasnou představu o proměně monarchistického hradu ve hrad demokratický. Konkrétní rozhodnutí o tom, jak ji provést, přenechal v plné důvěře charismatickému umělci architektu Jože Plečnikovi. Zato jako státník měl Masaryk jasnou představu o humanitní demokracii, kterou odvozoval ze systému hodnot, z prakticko-politické lásky k bližnímu, v konečném důsledku tedy z religiózních pozic. To byl také styčný bod s Plečnikovou, spíše lidovou představou demokracie. V čem tedy lze vidět "demokratičnost" Plečnikových přestaveb na Pražském hradě? Z mnoha možných asociací mezi architekturou a demokracií se v našem případě nabízejí především témata: transparentnost, pozvolné zpřístupňování hradního areálu, diskursivnost a antropomorfní měřítko drobných zásahů ve veřejném prostoru, a především návaznost na Řecko jako kolébku demokracie. Jako vyslovený platonik lokalizoval Masaryk počátky politiky, filosofie, a tedy i humanismu do řecké polis. To, že antika byla nejdůležitějším východiskem Plečnikovy architekturní tvorby, je známý fakt. V této návaznosti na antiku nalézám další důležitou sourodnost jinak velice nesourodých osobností Plečnika a Masaryka, která vysvětluje onu unikátní spolupráci na přestavbě Pražského hradu ve dvacátých letech minulého století.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Jitka Vlčková

Nizozemská epizoda ve výzdobě Sv. Barbory v Kutné Hoře?

An Early Netherlandish Episode in the Mural Painting in the Church of St Barbara in Kutná Hora?

s. 53-62

Článek se na bázi malířské výzdoby tzv. Smíškovské kaple v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře zabývá pravděpodobným původem a školením anonymního tvůrce. Výmalba, vytvořená mezi lety 1488-1492 jako výzdoba pohřební kaple Michala z Vrchovišť, patří k nejvýznamnějším malířským památkám pozdně středověkých Čech. Svým obsahem představuje teoreticky propracovaný koncept spasení, jehož ústřední scénou je malba Ukřižování na východní stěně. Dílo bylo výsledkem spletité umělecké výměny a vypovídá o těsném kontaktu tehdejší kutnohorské společnosti s významnými středoevropskými centry. V malbách se projevují jak ohlasy děl mistrů starého Nizozemí, tak italizující motivy, umělcovy možné inspirační zdroje. Základ jeho tvorby pravděpodobně leží v jihoněmeckém prostoru ve vrstvě děl sedmdesátých a osmdesátých let 15. století; zřejmá je jeho vazba na Norimberk. Zjištěné formální podobnosti dovolují předpokládat, že malíř měl zřejmě zprostředkovaný kontakt na epigony Rogiera van der Weydena nebo na díla z této vrstvy. I když jeho pobyt v jižním Nizozemsku nelze jednoznačně odmítnout, je jen málo průkazné jeho přímé spojení s Itálií. Závěrem se autorka pokouší o identifikaci malíře. V souladu s nově navrženou datací maleb předkládá dvě hypotézy. Protože přítomnost anonymního tvůrce se překrývá s činností Mistra Briccia na dostavbě chrámu sv. Barbory, který působil jako kameník a malíř, autorka soudí, že pokud Mistr Briccius nebyl přímo sám tvůrcem maleb, mohl se v jeho okruhu jejich malíř nacházet. Nebo navrhuje vazbu zaalpského malíře na Italy, jejichž činnost pro krále Vladislava II. Jagellonského je v Kutné Hoře v době vzniku maleb archivně doložena.

< zpět
| resumé |

Helena Dáňová

The Late Gothic Relief in the National Gallery in Prague from the Workshop of Jörg Lederer

Pozdně gotický reliéf z dílny Jörga Lederera v Národní galerii v Praze

s. 62-67

Dosud nepublikovaná pozdně středověká dřevořezba sv. Anny Samétřetí, jejíž provenience není známa, se do Národní galerie v Praze dostala ze soukromé sbírky. V Národní galerii byla pokládána za dílo Petra Breuera ze Cvikova (kolem let 1472-1541). Stylovou analýzou a komparací s příbuznými díly se však podařilo dokázat, že socha vnikla kolem roku 1515 v dílně Jörga Lederera z Kaufbeurenu (doložen 1499-1550). Sv. Anna Samatřetí z Národní galerie je dobovou variantou milostné sochy sv. Anny Samétřetí z tyrolského Reutte (kolem roku 1515), která však byla v pozdním baroku nenávratně přepracována. Dřevořezba z Národní galerie tak přestavuje jedinečný doklad původní podoby této významné a dosud uctívané sochy. Velmi cenná je také dochovaná raně renesanční polychromie sv. Anny Samétřetí z Národní galerie odhalená během restaurování v letech 2009-2010. Neobvyklé zavinutí hlavy sv. Anny poukazuje na inspiraci grafikou Sv. Anna s Pannou Marií z roku 1501 od Albrechta Dürera. Poměrně výjimečné zobrazení oblečeného dítěte také vychází z Dürerových grafických listů, hojně využívaných Lederovou dílnou i pro celkové kompozice oltářů (například v Latsch im Vintschgau).

< zpět
| resumé | pdf |

Recenze

Štěpán Vácha - Tomáš Malý

Martin Elbel - Ondřej Jakubec (edd.), Olomoucké baroko. 1. Úvodní svazek. Proměny ambicí jednoho města / Ondřej Jakubec - Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620-1780. 2. Katalog. 3. Historie a kultura

s. 67-71

Jitka Matulová

Bořivoj Srba, V zahradách Thespidových

s. 71-72

Pavla Machalíková

Karin Althaus - Helmut Friedel (edd.), Gabriel von Max. Malerstar, Darwinist, Spiritist / Aleš Filip - Roman Musil (edd.), Gabriel von Max (1840-1915) / Jo-Anne Birnie Danzker (ed.), Gabriel von Max

s. 73-76

Marie Klimešová

Petr Jindra (ed.), Umění českého západu - Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925-1951

s. 76-77

Ondřej Hojda

Harry Francis Mallgrave, The Architect's Brain. Neuroscience, Creativity, and Architecture

s. 77-80

Anotace

s. 80-83 

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 83-86 

Česká resumé / English Summaries

s. 87-93 

Zásady úpravy textů v časopise Umění/Art / Editing Principles for Publications in Umění/Art

s. 94-95