Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Marie Rakušanová

Writing on the History of Modern Art: From Particularism to a New Universalism

Na Piotra Piotrowského se dnes ve svých úvahách odvolává řada (nejen) středoevropských historiček a historiků umění. Jeho texty ovšem dodnes provokují také zajímavé polemiky. Oba tyto jevy jsou pak doprovázeny parafrázováním některých jeho názorů. Ty mohou být ovšem pro potřeby údernosti argumentace také dezinterpretovány. Matthew Rampley ve svém polemickém článku podobným způsobem posouvá význam některých Piotrowského tezí. Text Marie Rakušanové se pokouší prokázat, že tím nedochází pouze ke zkreslení myšlenek polského badatele, ale také ke znevěrohodnění Rampleyho vlastních návrhů metodologických inovací v psaní dějin umění Střední Evropy. Rampleyho mylné čtení Piotrowského se týká především článku On the Spatial Turn, or Horizontal Art History, který vyšel v roce 2008 v časopise Umění, a jeho varianty se objevily i v dalších publikacích. Rakušanové text ovšem připomíná nejen skutečnou podobu Piotrowského tezí z tohoto článku, ale také jeho myšlenky ze studie o šest let mladší East European Art Peripheries Facing Post-colonial Theory. Piotrowského koncepce horizontalismu, transnacionlismu a kritické geografie umění se vymezovala nejen vůči (partikularistickému) universalismu Západního dějepisu moderního umění, ale také vůči mechanickému transferu principů postkoloniální kritiky do prostoru Středovýchodní Evropy. Piotrowski anticipoval význam prostorových, časových a jazykových specifik, určujících povahu modernity této oblasti i jejího uměleckohistorického zkoumání. Časová nesouměřitelnost umění Západní a Středovýchodní Evropy má jiný charakter, než postkolonialismem zviditelněná diverzita časových linií různých kultur, původně násilně potlačovaná Západní koloniální politikou. Středovýchodní Evropa si nemůže nárokovat status někdejší kolonie Západu, její případ ukazuje rozpolcenost prostorových a časových vztahů uvnitř Západní kultury jako celku. Jedině schopnost reflektovat toto rozštěpení by v psaní středoevropských dějin umění mohla vést od partikularismu k novému universalismu. Když Rampley vyzývá ke změně konceptuálního rámce v psaní dějin umění Středovýchodní Evropy, jeho apel málo zohledňuje tyto problémy, a nepřekvapivě ústí v nabádání k respektování hierarchií.

Marie Rakušanová: Marie.Rakusanova@ff.cuni.cz






< zpět