Jakou uměleckohistorickou literaturu jste si přibalili na dovolenou?
"Pašijový cyklus Karla Škréty" od Sylvy Dobalové. A nelitovala jsem; knížka je nesporným přínosem odborným a navíc se velmi dobře čte.
Anna Rollová
Jaké trendy a umělce považujete v současnosti za aktuální?
Co to znamená aktuální? To, co tak označí většina zainteresovaných lidí? Pak by šlo vlastně o paradigma (jak se aplikuje na vědecký "pokrok"), a lze o něčem takovém v umění vůbec mluvit? Pokud ano, má umění rysy více méně diskontinuálně se střídajících směrů, stylů, trendů atd., čili vlastně toho, co chcete v tomto smyslu v této anketě arbitrárně vymezit, označit. Obávám se, že odpovědi budou natolik různorodé, že společný konsensus nebude nalezen. Pro mě je aktuální krajina, protože se jí téměř nikdo adekvátně nezabývá, pochybuji ale, že stejně odpoví víc než pár respondentů. Česká krajina se v posledních desetiletích, dokonce zejména v posledním desetiletí, výrazně změnila, stejně jako její vnímání lidmi. To, co reflektovali ve svých dílech krajináři 19. a první poloviny 20. století, dnes nenachází pokračování.
Radim Hédl
Považujete obrazy Josefa Mánesa Labská krajina a Řipský kraj za malířsky přesvědčivá díla?
Obě díla považuji za velmi přesvědčivé obrazy středočeské krajiny. Z malířského hlediska jim lze stěží něco vytknout, subjektivně bych si je představoval ve větším měřítku (tak dvoumetrové).
Radim Hédl
Co Vás v poslední době zaujalo a co zklamalo v oblasti teorie a praxe výtvarného umění?
Zaujala mě nová knižní monografie Antonína Slavíčka.
Zklamala mě nová expozice české krajinomalby v Paláci Kinských. Ačkoli zde jsou některé zdařilé detaily (například dva působivé průhledy místnostmi na Slavíčka a Pruchu), celková koncepce je velmi problematická. Je nemožné chtít ukázat průřez dvou století na tak omezeném prostoru bez adekvátních popisů a vysvětlivek. Pro veřejnost tak má expozice jen omezený význam, didaktická stránka (vlastní smysl takové expozice) je ve skutečnosti ignorována. Díla jsou prezentována stále stejným starým způsobem, tj. jako starožitnická sbírka kuriozit bez vazby na autory a jejich dobu, sociální prostředí, osobní osudy (fotky ve vitrínce mnoho nezachraňují). Pro laika tak zřejmě musí jít o mrtvé artefakty, u nichž může nanejvýš ocenit dobu vzniku, abstraktní informaci o příslušnosti k malířské škole a estetické kvality. Je však nutno ocenit snahu prezentovat i fotografie a grafiku, i když výběr autorů a děl je v podstatě subjektivní, silně neúplný (pokud ovšem chce být expozice úplná - viz např. zastoupení Josefa Sudka). Pokud jde o několik posledních desetiletí, poučený laik (jako třeba já) se nestačí divit. Zde se naplno ukazují již uvedené nedostatky, návštěvník vidí vedle sebe značně preferenční výběr akčního umění různých druhů, krajinomalby (jeden Ouhelův obraz) a ryzí postmoderny. Vysvětlení souvislostí by bylo zapotřebí obzvlášť zde. V poslední místnosti pak nejde o krajinu, ale o krajinné prvky použité v jiném (postmoderním) kontextu, krajinu pouze napodobující. Umístění plastiky Milana Knížáka do dané expozice očividně nezapadá.
Radim Hédl
Sklamal ma prístup českého dejepisu umenia k stredoeurópskym pamiatkam - predovšetkým z tých období a vývojových smerov, ktoré zmienená bádateľská obec považuje za vykreované a rozvíjané v Čechách: ide o anektovanie si pamiatok predovšetkým rakúskej, nemeckej (saskej, sliezskej, franskej, bavorskej) a (horno-)uhorskej/slovenskej (teda širšie stredoeurópskej) proveniencie z obdobia 1350-1470. Táto "privlastňovacia" tendencia sa traduje, samozrejme, minimálne tak dlho ako existuje dejepis umenia písaný českými autormi. Najnovšie možno tento prístup - vyznačuje sa neprehliadnuteľnými znakmi syndrómov postkoloniálizmu a "straty teritórií" - porovnať v príspevku a katalógových heslách M. Bartlovej v slovenskej knihe (!) Dejiny slovenského výtvarného umenia - Gotika, vydanej Slovenskou národnou galériou v Bratislave, 2003. Ešte viac zaráža obsadenie cit. knihy autormi z Nemecka a Čiech (maďarskí autori sú špeciálnym problémom, reflektujúcim historické danosti) - písali sa v nej stále "národné" dejiny umenia (v zmysle teritória); nie je isté, či podobný jav by bol prípustný napr. v podobnom projekte Národnej galérie v Prahe (alebo realizovaného projektu Geschichte der bildenden Kunst in Österreich): zniesla by sa tak masívna účasť niekedy mimoriadne arogantných zahraničných (českých a nemeckých) historikov umenia, najmä tých, ktorí neuznávajú "tú správnu - tú našu" koncepciu dejín umenia?
Tomáš Kowalski
Co Vás zaujalo a co Vás zklamalo na Prvním sjezdu historiků umění?
Na Prvním sjezdu historiků umění mě zaujala velmi početná účast, především nadějných osob z řad mladších. Nejhorším zklamáním bylo, že nezazněl žádný jasnější názor. Všichni jen tak "mlžili", nemluvili jasně a srozumitelně. Málo se vyjadřovala mládež, vůbec nikdo se nedotkl otázek budoucnosti českých dějin umění ve světovém kontextu. Naprosto nebyly naznačeny cesty a perspektivy, jak ven z krize dějin umění, co s dějinami umění dál, jak jsou dějiny umění užitečné společnosti. (To ovšem velmi srozumitelně zaznělo na "tajné" tiskové konferenci.) Osobně jsem odjížděl ze sjezdu velmi zklamán a znechucen.