Odpověď na reakci Milana Tognera
(Umění 2005, č. 6, s. 622-623)
Na moji fakty proloženou, a proto jistě nepříjemnou recenzi knihy Milana Tognera o Antonínu Martinu Lublinském odpověděl autor očividně podrážděným způsobem. Jeho na konkrétní údaje chudá odpověď je napsána především tak, aby čtenáře zmátla a odvedla od zásadních problémů. Zatímco většině mých faktických výtek Togner uhýbá, neboť jsou prý "zaujaté, všeobecné, nebo zcela vymyšlené", reaguje na další pomocí zavádějících či vyloženě nepravdivých konstatování. Ještě než některé z Tognerových "argumentů" vyvrátím, musím se ohradit proti celkovému vyznění jeho odpovědi. Jako problém nespatřuji to, že Togner Lublinského monografii napsal, jak se mi snaží podsunout, ale skutečnost, jakým způsobem a s jakými výsledky ji vytvořil.
Co se týká Tognerovy obrany hypotéz - samozřejmě vím a respektuji, že hypotéza je nutným nástrojem vědecké práce. Je ovšem podivné, pokud si hypotézy jednoho autora v téže práci protiřečí či pokud jsou tvořeny bez znalosti potřebných faktů - jak se objevuje v Tognerově monografii. Togner mi následně vytýká, že jsem si dovolila interpretovat (přeložit) Lublinského signaturu na ilustraci Knihy stavu rytířského. Můj výklad ovšem pochopil nesprávně a tak jej i reprodukuje. Nenapsala jsem, že se Lublinský naučil malířství během roku, ale že se v roce 1658 vyučil, ukončil své malířské vzdělání. Se studiem na universitě se malířské školení nemuselo vylučovat.
Togner se dále vehementně brání proti tomu, že jsem některé jeho atribuce "odvážně" a bez potřebných znalostí nazvala suspektní. Uvádí příklad obrazu Sv. Josef adoruje Krista, přičemž označuje mé informace o restaurování obrazu a o vyloučení Lublinského autorství za vymyšlené (což není pravda), a dále píše, "je nepravděpodobné, že bych si takového zjištění nepovšiml". To, že by si něčeho takového Togner nevšiml, skutečně nemohu soudit, každopádně však nezaznamenal, že obraz je stranově obrácenou kopií plátna Martina Altomonta z kláštera Heiligenkreuz. A že tedy olomoucký obraz, připsaný Tognerem Lublinskému (+1690), nemohl vzniknout dříve než po roce 1729. (1) Některá další Tognerova připsání průkazně vyloučím v dohledné době (např. údajného Heinsche).
Těžko srozumitelná je Tognerova reakce na fakt, že jsem mu vytkla záměnu, v autorově podání "špatnou transkripci" jména rytce Tobiáše Sadlera na Aegidia Sadelera. Pokud Togner tvrdí: "...tato nepříjemná záměna ovšem nevedla k tomu, že by se čtenář dočetl, že Lublinského tisky prováděl Jiljí Sadeler", neodpovídá to skutečnosti - stačí nahlédnout do jeho knihy na str. 24. Že se Aegidius Saedeler nepodepisoval českou verzí svého jména, pochopitelně vím; tvar "Jiljí" jsem použila pouze z toho důvodu, že jsem citovala samotného Tognera.
Mým konstatováním, která narušují obraz o Tognerově vědecké etice, se autor většinou vyhýbá. V jednom případě se však pokouší o útočnou obranu, přičemž na věrohodnosti se snaží dodat si pomocí citování autorského zákona. Jeho východiska a argumenty jsou však záměrně překroucené. Je totiž velký rozdíl mezi tím, jestliže Togner bez jakéhokoliv informování či svolení uzmul z redakce Historické Olomouce obrázky z mého na vydání čekajícího článku (za ochranu proti jejichž zneužití mimochodem ručím) a použil je pro svou knihu, a tím, jestliže Umění na základě běžné praxe uveřejnilo u mé recenze reprofoto s uvedenou citací zdroje (Hollstein). Ostatně, reprodukci originálu Schurzovy rytiny mám k dispozici; volba na reprofoto padla po konzultaci s redakcí proto, že se obrázek vztahoval k mým poukazům na Tognerovy neznalosti Hollsteina.
V roce 2003 mi Milan Togner, dotlačen okolnostmi, slíbil veřejnou omluvu za to, jak zneužil výsledků mé diplomové práce pro svá hesla v katalogu V zrcadle stínů: Morava v době baroka: 1670-1790. Nejen že tak neučinil, ale navíc pokračoval a pokračuje ve svém podivném způsobu práce s prameny. Po všech zkušenostech již omluvu neočekávám. Doufám však, že si Milan Togner dříve či později sám uvědomí trapnost a krátkozrakost svého počínání a zanechá nepravdivých útoků na mou osobu.
1. Srov. Hans Aurenhammer, Martino Altomonte, Wien - München 1965, s. 60-61, s. 144, č. kat.163, obr. 41.
27. února 2006
Petra Zelenková
Zelenková versus Togner aneb O krizi autorit 30. června 2006
Martin Nodl