Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

2/2017

Články

Piotr Pajor

The Poverty and the Power: Duke Boleslaus the Chaste’s Patronage of the Franciscans in 13th-century Lesser Poland

Chudoba a síla. Donace knížete Boleslava Stydlivého a františkáni v Malopolsku ve 13. století

s. 106–122

Studie zkoumá donace knížete Boleslava Stydlivého zaměřené na františkány a klarisky. Boleslav vládl v krakovském a sandoměřském knížectví v letech 1243–1279. Jeho první významnou fundací byl mužský a ženský dvojklášter v Zawichostu vystavěný přesně podle vzoru kláštera františkánů a klarisek v Praze. Boleslav klášter založil pro svou sestru Salomenu, jež se stala první polskou klariskou, podobně jako český král Václav I. založil v Praze klášter pro svou sestru Anežku. Zawichost ohrožovaný pohanskými nájezdy řeholnice brzy opustily a přesídlily do nového kláštera v neosídlené oblasti v údolí řeky Prądnik nedaleko Krakova. Nový klášter byl pojmenován Skála Panny Marie (Lapis Sanctae Marie) a díky svému jménu tato fundace získala také votivní význam. Když byl Boleslav jako dítě knížetem Konradem Mazovským zbaven trůnu, ukrýval se v hradu Skała (Skála) zbudovaném slezským panovníkem Jindřichem Bradatým. Nakonec byli kníže a jeho sestra pohřbeni ve františkánském kostele v Krakově. Přestože řeholní bratři dorazili do tohoto města dříve, než Boleslav získal trůn, byl později považován za zakladatele kláštera. Na rozdíl od Zawichostu a Skały nejsou pro klášter v Krakově známé žádné knížecí listiny. Navzdory dlouhé diskuzi o datování a stratifikaci kostela dokončeného pravděpodobně až kolem roku 1300 neměl Boleslav pravděpodobně žádný vliv na jeho podobu a zvolil si ho za své pohřebiště až poměrně pozdě. Nepochybně však právě Boleslav zavedl tradici knížecích klášterů, jež se před jeho panováním v Malopolsku neobjevila. Řád svatého Františka, který se rozhodl podporovat, představoval nový druh zbožnosti a mimořádná podpora mendikantů přitom byla současná s podobnými aktivitami českých a maďarských panovníků.

< zpět
| resumé |

Helena Čapková

Marginální fenomén, nebo oběť orientalistického klišé? K vzájemným stykům japonských a evropských meziválečných avantgard

Relations between the Japanese and the European Avant-garde in the Interwar Era: A Subject of Marginal Interest or a Victim of Orientalist Cliché?

s. 123–139

Cílem studie je upozornit na zkušenosti japonských výtvarníků s evropskou, respektive s československou avantgardou a přiblížit kontext, ve kterém japonské umění vnímala naše veřejnost se zájmem o moderní, soudobé japonské umění. Studie by tak mohla představovat jakýsi úvod do studia širšího a podnes marginalizovaného problému. Cesta do Evropy jako návrat k japonské tradici se zdá nepravděpodobnou součástí dějin počátků japonského modernismu. Nepravděpodobnou proto, že sami japonští umělci, ve snaze být moderní, vnímali Západ a jeho umění jako hrozící nebezpečí, které je pohltí a zbaví japonskosti, pokud je přijmou za vzor. Přistoupili tak na stereotypy, které jsou fenoménu orientalismu vlastní a jsou v nás dodnes hluboce zakořeněny. Zmíněná paradoxní zkušenost umělců, kteří očekávali, že v Evropě proniknou do hlubin avantgardy, a místo toho se vrátili k japonskému umění, nebyla ojedinělá — časopisecky i knižně o ní podávali svědectví nejen architekti Sutemi Horiguči (1895–1983), Masami Makino (1903–1983), Čikatada Kurata (1895–1966), ale například také studentka Bauhausu, textilní výtvarnice Mičiko Jamawakiová (1910–2000). Studie nabídne analýzu těchto transnacionálních zkušenosti a pokusí se zachytit, jakým způsobem formovaly tvorbu japonských umělců i principy vzdělávání v oblasti umění či designu v meziválečném Japonsku. Vedle přímého vzájemného vlivu jednotlivých umělců a uměleckých skupin se zaměřuje na širší interpretaci japonského i československého umění a na změny v těchto interpretacích podmíněných historickým nebo politickým vývojem. Politický vliv se zdá patrný zvláště v oblasti sběratelství a výstavnictví, kde je příkladem činnost Džiróhačiho Sacumy (1901–1976).

< zpět
| resumé |

Daria Kostina

Reflections and Interpretations of Photography and Poster Design in Grigory Musatov’s Paintings in the late 1920s and early 1930s

Reflexe a interpretace fotografie a plakátu v obrazech Grigorije Musatova z konce dvacátých a počátku třicátých let

s. 140–149

Grigorij Musatov (1889–1941) byl ruský umělec, jenž opustil svou zemi v roce 1920 a zbytek života strávil v emigraci v Československu, převážně v Praze, kde působil jako malíř a grafik. Musatovův umělecký názor se během posledních dvaceti let života několikrát proměnil, ale vztahy mezi jeho dílem a různými fotografickými fenomény lze rozpoznat v každé fázi. Článek se věnuje nejkratšímu období tvorby Grigorije Musatova trvajícímu přibližně od roku 1928 do roku 1932. V těchto letech umělce přitahovala dobově aktuální témata, jako prudký rozmach průmyslu, technologický pokrok nebo sport. Musatovovo chápání otázek oblíbených nejen v malířství a grafice, ale také ve fotografii a návrzích plakátů bylo spojeno s přehodnocením vizuálních vlastností těchto médií. Článek předkládá analýzu maleb Grigorije Musatova jako případ osobité interpretace typických narativů a charakteristických vizuálních znaků piktorialistické fotografie, moderní fotografie, novinářské fotografie a plakátu v tvorbě výjimečného moderního umělce.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Pavel Brodský – Martina Šumová

K podílu iluminátorů v Bibli Petra Zmrzlíka ze Svojšína

The Participation  of Illuminators of the Bible  of Petr Zmrzlík of Svojšín

s. 150–160

Třídílná Bible mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína, datovaná do let 1411–1414, je hojně malířsky zdobena, ale dosavadní bádání ji necenilo příliš vysoko. Tyto názory neberou dostatečně v potaz množství iluminátorů rozdílné úrovně. Výzdobu Bible podrobila nové revizi Markéta Pražáková. Dospěla k  závěru, že výzdoba je kvalitnější a že iluminátorů bylo více, než se badatelé doposud domnívali. Podle ní jsou zde zřejmé čtyři výrazné iluminátorské autorské přístupy — Mistr Joelova proroctví, Mistr Malachiášova proroctví, Mistr knihy Ester a Mistr knihy Žalmů — a další dílenští malíři. Rozbor Pražákové poskytuje dobré východisko pro nové zhodnocení výzdoby Zmrzlíkovy bible. Lze souhlasit s tím, že hlavním iluminátorem byl Mistr knihy Žalmů. Jeho pojetí se blíží další zřejmý iluminátor, z jehož ruky pochází výzdoba většiny Pavlových epištol. V rámci tzv. dílny Mistra knihy Žalmů lze rozpoznat též podíl Mistra Pražského Exameronu, především však Mistra Bible Zikmunda z Domažlic, jehož práce je ovšem natolik rozkolísaná, že někdy jsme na vahách, zda jde o jeho vlastnoruční iluminace, nebo práci dílenskou. S identifikací Mistra Malachiášova proroctví je možno souhlasit, naproti tomu je třeba odmítnout určení malíře nazvaného Mistr Joelova proroctví. Miniatury připisované tomuto hypotetickému iluminátorovi jsou natolik rozdílné, že vylučují možnost, že by šlo o práci jedné ruky. Tři z nich lze připsat Mistru Mandevillova cestopisu, u zbývajících jde o dílo Mistra Antverpské bible.

< zpět
| resumé |

Michał Dębowski

The Unknown Painting by Petr Jan Brandl in the Parish Church of Saint John the Baptist in Żabów near Pyrzyce

Neznámý obraz Petra Brandla ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Żabówě u Pyrzyce

s. 161–178

Teprve nedávno se stal předmětem samostatných studií velký oltářní obraz, malba na plátně zobrazující Křest Kristův, zázračně dochovaný v malém vesnickém kostele v Żabówě v Západních Pomořanech. Jeho mimořádná umělecká hodnota a kvalita malířské techniky podnítily autora článku ke zkoumání jeho historie a objasnění otázek autorství a provenience. Doložená historie obrazu nesahá dále než do roku 1945, kdy byl obraz osazen na současném místě. Pravděpodobně sem byl přenesen z lokálního panského sídla zničeného krátce po druhé světové válce. Sugestivní malířská syntéza projevující se v mistrovském zacházení s jemným šerosvitem, ve vyvážené barevné kompozici i v dokonalém spojení formy a obsahu vedou k závěru, že původ tohoto uměleckého díla by měl být hledán daleko od jeho současného umístění. Komplexní srovnávací analýza provedená v tomto článku neponechává žádné pochybnosti o tom, že obraz ze Żabówa musí být považován za původní dílo Petra Brandla, jednoho z největších malířů pozdního baroka ve střední Evropě. Objev dvou přesných kopií, jedné zachované v kostele sv. Anny v Javorné (okres Klatovy) a druhé s neznámou lokací, potvrzuje mimořádný význam obrazu v umělcově tvorbě a prestižní charakter jeho původní fundace.

< zpět
| resumé |

Recenze

Jindřich Vybíral

Thomas DaCosta Kaufmann – Catharine Dossin – Béatrice Joyeux-Prunel (edd.), Circulations in the Global History of Art

s. 179–181

Petr Jindra

Aleš Mudra – Michaela Ottová (edd.), Trans montes Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách / Jan Klípa – Michaela Ottová (edd.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí

s. 182–187

Jan Salava

Ondřej Haničák, Renesanční domy moravsko-slezského pomezí. Příspěvek k poznání typologie a formálních aspektů měšťanské obytné architektury 16. a 17. století

s. 188–190

Zora Wörgötter

Michaela Šeferisová Loudová (ed.), Josef Stern 1716–1775

s.190–192

Petr Wittlich

Lada Hubatová-Vacková – Tomáš Zapletal (edd.), Gottfried Semper. Věda, průmysl a umění

s. 193–194

Andreas Nierhaus

Věra Laštovičková, Cizí dům? Architektura českých Němců 1848–1891 / Ein fremdes Haus? Die Architektur der Deutschböhmen 1848–1891

s. 194–197

Anotace

s. 198–201

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 202–206

Česká resumé / English Summaries

s. 207–211