Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

6/2016

Články

Jiří Just – Martina Šárovcová

Bohemian Book Painting in the Early Modern Period in a New Context: An Illuminated Printed Book from the Property of the Bohemian Brethren Priest Vavřinec Orlík 

Česká knižní malba raného novověku v novém kontextu. Iluminovaný tisk z majetku bratrského kněze Vavřince Orlíka 

s. 462–479

Recentní nález iluminovaného bratrského tisku přináší závažné poznatky k bratrské knižní kultuře. Svým významem se takový nález dotýká i širší problematiky výtvarného umění jednoty bratrské a české knižní malby raného novověku. Nově zjištěný exemplář Ivančického kancionálu z roku 1576 pochází ze soukromého majetku bratrského kněze Vavřince Orlíka (1520–1589). Celý tisk je vybaven kolorováním a zlacením. Vavřinec Orlík nechal ještě k tisku v roce 1580 vevázat iluminované pergamenové bifolio s vlastním portrétem. Evidované, ručně zdobené exempláře bratrského kancionálu z roku 1576 poukazují na dosud nepředpokládanou, sériově realizovanou ruční výzdobu tisků kolorováním a zlacením dřevořezů. Předpoklad sériového ručního kolorování a zlacení by podporoval domněnku o lokalizaci této činnosti do bratrské oficíny, jak tomu nasvědčují poměry fungování bratrské oficíny a distribuce jejích knih. Malovaný portrét Orlíka reprezentuje ojedinělý doklad osobní reprezentace bratrského kněze v kontextu bratrské knižní kultury. Samostatné podobizny členů jednoty bratrské jsou totiž známy jen z mladších pamětních medailí. Nově zjištěný portrétní doklad naznačuje, že v prostředí jednoty bratrské nebyla existence individuálního portrétu bratrských kněží ojedinělým fenoménem. S ohledem na atribuci portrétu Matouši Ornysovi z Lindperka lze analyzovat kontakty jednoty bratrské s pražskými malíři. Závažným zjištěním je i identifikace autorství kresebných předloh pro dřevořezy Ivančického kancionálu z roku 1576 a několika pozdějších bratrských tisků (Matyáš Hutský z Křivoklátu). Personalizovaná podoba tisku naznačuje, jaký vzhled a jak nákladnou úpravu mohly mít nezvěstné knižní soubory významnějších představitelů jednoty bratrské.

< zpět
| resumé | pdf |

Kateřina Horníčková – Michal Šroněk

Between Documentation, Imagination and Propaganda: Religious Violence in Prints Showing the Plundering of Monasteries in Prague 1611 

Mezi dokumentem, imaginací a propagandou. Náboženské násilí v grafikách zobrazujících plenění klášterů v Praze roku 1611

s. 480–496

Článek věnuje pozornost sérii grafik, které zachycují napadení katolických klášterů na Starém a Novém Městě pražském a násilí páchané na mniších v reakci na vpád Pasovských do Prahy roku 1611. S pomocí optiky nových kulturněhistorických přístupů, nahlížejících výtvarná díla tohoto typu jako média komunikace v raném novověku, sleduje problém autority obrazu jako historického pramene a vztah obrazu k historické skutečnosti. Autoři vytvářejí chronologickou řadu těchto propagandistických tisků a snaží se identifikovat jejich původní účel, záměry možných objednavatelů a kontext jejich recepce v konfesionalizované společnosti. Text odhaluje tyto tisky jako nástroj vizuální manipulace, která má diváka přesvědčit o určitém výkladu události a být účinným prostředkem argumentace v konfesním konfliktu. Základem práce je detailní rozbor jednotlivých tisků a příbuzných obrazových pramenů, jejich vizuálního pole a vizuálních akcentů, které vypovídají o intencích a zázemí jejich objednavatelů pocházejících jednoznačně z katolického prostředí. Z „bezprostředního“, „dokumentárního“ pramene zobrazujícího „věrně“ skutečnost, jak byly tyto tisky dosud nahlíženy, lze dekonstruovat různé motivace katolické strany, například snahu o glorifikaci a kanonizaci zavražděných mnichů nebo difamaci pachatelů jako heretiků pomocí akcentů na prvky karnevalu a vizuální topoi blasfemie, ale i proměnu optiky zobrazení události pod vlivem nové katolické vizuality. Autoři zasazují tyto grafiky do kontextu propagandistických letáků s konfesní tematikou a zamýšlí se nad aspekty fungování obrazu-letáku jako dokumentu a nad autoritou obrazu opírající se o iluzi pravdivosti a autentického svědectví.

< zpět
| resumé |

Pavla Machalíková

‘Whence come these terrible images…’  How 19th Century Bohemia Began to Show  an Interest in Folk Art and Popular Imagery 

„Odkud pocházejí ty hrozné obrázky…“ K počátkům zájmu o lidovou kulturu a lidové výtvarné umění v 19. století v Čechách

s. 497–515

Změny, k nimž došlo v evropském umění na konci 18. století, v době označované obecně za nástup modernity, měly za následek důležitou proměnu v přístupu k tradici a jejímu přijímání. Tradiční umělecké uvažování se rozšířilo novým směrem: k uvažování o alternativách, které díky své jinakosti a vizuální neotřelosti nabízely různé „nízké“ styly. Sféra vysokého umění se tímto napojením rozšířila o nové výrazové možnosti, včetně inspirace výtvarnými motivy spojovanými s venkovem a postupně budovanou představou lidového výtvarného umění. Text se v několika komentářích věnuje reflexi této situace ve výtvarném umění v Čechách, kterou zasazuje do evropského kontextu a ukazuje souvislosti, v nichž se utvářela představa o „nízkém“ a „lidovém“ v myšlení o výtvarném umění v raném 19. století. Na příkladu Josefa Mánesa, Josefa Führicha a Hippolyta Soběslava Pinkase naznačuje, jak se ve výtvarném umění v Čechách začalo reflektovat vernakulární (lidové) a zda a jak se vysoké umění již v 19. století obracelo k výtvarným postupům vycházejícím z této oblasti.

< zpět
| resumé |

Zprávy

Ivo Hlobil

Karl IV. ohne Kaiserkrone im Historischen Museum der Stadt Wien

Karel IV. bez císařské koruny v Historickém muzeu města 

s. 516–522

Expozici středověkého umění v Historickém muzeu města Vídně dominuje šestice monumentálních kamenných soch z dómu sv. Štěpána. Zpodobňují rakouského vévodu Rudolfa IV. (1358–1365), jeho manželku Kateřinu Lucemburskou a rodičovské páry obou. Studie přihlíží k zdejší soše tohoto nejvýznamnějšího panovníka na českém královském trůně, dosavadní přehledy podobizen Karla IV. vídeňskou sochu nezmiňují. Rakouský dějepis umění jinak věnoval sochám ze Svatoštěpánského dómu značnou pozornost. K obecně přijímaným závěrům dospěla Antje Kosegartenová v roce 1966. Zatím se nikdo nepozastavil nad tím, že na soše Karla IV. během doby zmizely identifikační znaky císařské koruny – příčná kamára a křížek nad čelní lilií. Jejich bývalou existenci dokládají fotografie publikované před rokem 1962. Ve 14. století význam kamáry a křížku na koruně císařů a říšských králů aktualizovala rozepře mezi Karlem IV. a jeho zetěm Rudolfem IV. Ctižádostivý Rudolf měl říšské léno přijímat pouze v Rakousích, vsedě na koni, s čepcem arcivévody. Čepec Rudolfa IV. obohacený o tyto symboly se však nezachoval, jeho utváření podrobně dokládá Rudolfova malířská podobizna ve vídeňském Arcidiecézním muzeu. Na místě je otázka, proč byla ve vídeňském Historickém muzeu císařská koruna Karla IV. ochuzena o kamáru a křížek. Literatura ani příslušné prameny se o tom nezmiňují. Inkriminované detaily se estetickému cítění 20. století jistě jevily jako nevkusně naddimenzované. Snad převážil názor, že křížek k soše původně nepatřil, ke koruně se připojoval pomocí vyvrtaných otvorů na přední straně císařské mitry. Nicméně jako nejpravděpodobnější se jeví, že o degradaci císařské koruny Karla IV. rozhodl poškozený neúplný tvar kamáry, jejíž obnovení nepřicházelo v úvahu – v duchu zásad Aloise Riegla, vylučujících imitativní doplňky architektury a uměleckých děl, zejména těch nevýznamnějších, k nimž vídeňská socha Karla IV. z mnoha ohledů patří. Ani dnes bychom asi nepostupovali jinak…

< zpět
| resumé | pdf |

Pavel Brodský – Martina Šumová – Kateřina Lemberková

Kancionál táborský a malíři Ludvík a Kateřina Oberdorferovi 

The Tábor Hymnal and Artists Ludvík and Kateřina Oberdorfer

s. 523–529

Kancionál uložený v SOkA v Táboře je nejčastěji pokládán za jeden třídílný rukopis. Jde o práci Stanislava Kantora, pořízenou, jak svědčí dochované zápisy, pro literátské bratrstvo u kostela Proměnění Páně v Táboře. Stanislav Kantor rukopisy též vyzdobil. Objevuje se v nich řada ornamentálních iniciál nevalné kvality a neurčitého slohového názoru, které svým charakterem odpovídají práci amatéra nemající daleko k lidovému umění. Situace je však složitější. Soubor představuje ve skutečnosti dva rukopisy – jeden dvoudílný a druhý jednodílný. Dvoudílný kancionál (č. 183–184), datovaný léty 1578–1580, je výhradně prací Stanislava Kantora. Naproti tomu jednodílný rukopis (č. 182) se poněkud liší. Obsahuje sice shodnou ornamentiku, ale též figurální výzdobu. Navíc je datován rokem 1588, což dokládá, že jde o jiný rukopis, byť z ruky téhož písaře. V rukopise je dochována nepříliš četná figurální a heraldická výzdoba. Není sice vynikající, ale přesto se zřetelně liší od podílu Stanislava Kantora; jde nesporně o práci profesionálního iluminátora. Dochované zápisy svědčí o tom, že je dílem iluminátora Ludvíka Oberdorfera. Objevuje se však zde i jméno malířky Kateřiny Oberderferové a dvojnásobně užitý znak cechu malířského, což potvrzuje podíl Kateřiny na výzdobě. Z archivních pramenů vyplývá, že se stala posléze, v době odpovídající dataci rukopisu, manželkou Ludvíka Oberdorfera. Zemřela v roce 1612, což – ve shodě s uměleckohistorickým rozborem – vyvrací názor, že figurální výzdoba je pozdějším doplňkem ze 17. století. Přes nevysokou uměleckou úroveň je rukopis zajímavý z kulturněhistorického hlediska, neboť aktivní účast ženy-malířky je v českém prostředí v dané době ojedinělou záležitostí.

< zpět
| resumé |

Hana Tomagová

Die Wiederentdeckung des mittelalterlichen Wasserspeiers aus Goldenkron (Zlatá Koruna) auf Skizzen für die Edition Wiener Bauhütte

Znovuobjevení středověkého chrliče ze Zlaté Koruny na skicách pro edici Wiener Bauhütte

s. 530–539

Bývalý cisterciácký klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Zlaté Koruně se v roce 1884 stal cílem studijní cesty architektů na vídeňské Akademii výtvarných umění pod vedením profesora Friedricha von Schmidta (1825–1891). Hlavním záměrem skupinových studijních cest, které Schmidt zavedl jako součást praktické výuky architektonické kresby na Akademii již roku 1861, bylo naučit žáky v terénu zaměřit soudobý stav objektu a poté publikovat finální rysy v edici Wiener Bauhütte. Na dvou tužkových skicách, uložených v Kabinetu mědirytin vídeňské Akademie výtvarných umění, zachytil Schmidtův žák Andreas Nedelkovits (1858–?), působící kolem roku 1900 na královské stavitelské škole ve Vratislavi, podobu jednoho z dnes nezachovaných chrličů z  přelomu 13. a 14. století. Na základě těchto skic a fotografické dokumentace z roku 1953 lze zlatokorunský chrlič přiřadit k tzv. kompozitním typům, skládajícím se z lidské polopostavy „osedlané“ zvířetem. Ze srovnání této zvířecí figury s obdobným detailem chrliče z lapidária dómu v Kolíně nad Rýnem můžeme hypoteticky určit nejen druh zvířete, ale i okruh vzorů, které jsou dalším dokladem vlivu francouzské poklasické katedrální architektury v jižních Čechách. Realističnost zobrazení na vídeňských skicách oproti dalším, obvykle idealizovaným ikonografickým podkladům významně přispěla k poznání původní podoby zaniklých detailů cisterciáckého kostela, ale i k poznání historie edice Wiener Bauhütte, v níž Schmidtovi žáci některé své kresby publikovali. Zároveň tento příklad ukázal význam studijních cest žáků vídeňské Akademie výtvarných umění pro zkoumání středověkých památek v našich zemích.

< zpět
| resumé | pdf |

Rozhovor

Jindřich Vybíral

Year Two Without Centropa: An Interview with Dora Wiebenson

s. 540–543

Recenze

Jan Zachariáš

Werner Hofmann, Die Schönheit ist eine Linie. 13 Variationen über ein Thema

s. 544–546

Klára Benešovská

Jiří Fajt – Markus Hörsch – Vladislav Razím (edd.), Křivoklát – Pürglitz. Jagd, Wald, Herrcherrepräsentation

s. 546–549

Milada Studničková

Ulrike Jenni – Maria Theisen, Mitteleuropäische Schulen IV (ca. 1390–1400). Hofwerkstätten König Wenzels IV.und deren Umkreis

s. 549–551

Peter Vergo

Monika Faber – Agnes Husslein-Arco (eds), Inspiration Photographie. Von Makart bis Klimt / Agnes Husslein-Arco – Alexander Klee (eds), Sünde und Secession / Sin and Secession. Franz von Stuck in Wien / in Vienna

s. 552–554

Ondřej Hojda

Therese O’Malley – Joachim Wolschke-Bulmahn (eds), Modernism and Landscape Architecture, 1890–1940

s. 555–557

Eva Novotná

Hubert Guzik, Čtyři cesty ke koldomu. Kolektivní bydlení – utopie české architektury 1900–1989

s. 557–560

Anotace

s.561–564

Z přírůstků uměleckohistorické literatury

s. 566–567

Česká resumé / English Summaries

s. 568–573

Obsah LXIV. ročníku Umění/Art / Contents of the 64th Volume of Umění/Art

s. 574–575