Umění/Art XLIX, 2001, No. 6
Rostislav Švácha
The Architects Have Overslept: Space As a Construct of Art Historians, 1888-1914
Architekti zaspali. Prostor jako konstrukt historiků umění, 1888-1914
s. 487-500
Článek sleduje debatu o pojmu prostoru v dějinách umění a v architektonickém myšlení. Dokládá, že pro nastolení této problematiky byl klíčový konec 19. století, kdy se prostor pokoušeli v pojmové rovině uchopit německy mluvící historikové a teoretikové umění, ať již šlo o Heinricha Wölfflina a jeho žáky, či Aloise Riegla. V českém prostředí do této oblasti později významně zasáhli Vojtěch Birnbaum a Václav Richter.
Jindřich Vybíral
Häuser für Kunstfreunde. Das Frühwerk von Leopold Bauer
Domy pro milovníky umění. Rané dílo Leopolda Bauera
s. 501-519
Vily Karla Reissiga v Brně a Franze Kurze v Krnově patří k nejvýraznějším stavbám raného období architekta Leopolda Bauera, jednoho z prvních žáků Otty Wagnera. Autor studie vykládá tato díla v širších souvislostech s programovými proklamacemi přelomu století, v nichž se odrážel vztah mezi historismem a modernismem
Christopher Long
Gedanken beim Entwurf eines Grundrisses: Spatial Planning in Oskar Strnaďs Hock und Wassermann Houses, 1912-1915
Gedanken beim Entwurf eines Grundrisses. Prostorové koncepty Oskara Strnada v Hockově a Wassermannově vile, 1912-1915
s. 520-530
Vídeňský architekt Oskar Strnad byl reprezentantem zvláštního pojetí architektonického prostoru, založeného na citovém prožitku a vzdalujícího se od ryze formálních záměrů. Příkladem takového utváření stavby jsou oba objekty, o nichž text pojednává: návrh Hockova domu ve Vídni z roku 1912 a pozdější vila spisovatele Jakoba Wassermanna.
Piotr Paszkiewicz
An Imperial Dream: The "Russification" of Sacral Architecture in the Polish Lands in the 19th Century
Imperiální sen. "Rusifikace" sakrální architektury v polských zemích v 19. století
s. 531-545
V době ruské nadvlády v Polsku hrála v procesu rusifikace důležitou úlohu pravoslavná církev, která zde vystavěla velké množství kostelů. Příspěvek se hlouběji dotýká motivací jejich vzniku, jejich typologie a základní funkce, která nespočívala pouze v sakrálním účelu, nýbrž byla důležitým nástrojem politického boje.
Małgorzata Kitowska-Łysiak
Viewed in a Cracked Mirror: Polish Art in Relation to Ideology in 1945-2000
V puklém zrcadle. Polské umění a ideologie v letech 1945-2000
s. 546-560
Studie se zabývá situací polského umění od konce druhé světové války do současnosti, a to z hlediska vztahu k oficiální ideologii. Na jedné straně ukazuje, jak se umělci vyrovnávali s totalitním režimem, na straně druhé poukazuje na jejich vztah k církvi, který doznal zásadní změny po politickém uvolnění v roce 1989, kdy se mladí výtvarníci proti křesťanské tradici ostře vymezovali.
Rostislav Švácha
August Schmarsow, Podstata architektonické tvorby
s. 561-568
Spis Podstata architektonické tvorby, který je v českém překladu otištěn poprvé, pochází z roku 1893. Od tehdejších teoretických prací, zabývajících se architekturou, se liší hlavně důsledným soustředěním na vnitřní prostor stavby. Do širšího kontextu dobového uvažování zařazuje tento text v předmluvě Rostislav Švácha.
Pavel Vlček
Svědectví o sousedském sporu
s. 568-572
Zpráva líčí průběh soudního sporu mezi kovářem Wolfem Saxem a Pietrem Piscinem, capo di maestro a zednickým mistrem Pražského hradu. Důležitým tématem přelíčení, které započalo v říjnu roku 1623, bylo plundrování Pražského hradu, z něhož Sax obvinil Piscina a veřejně ho pomluvil. U soudu se díky tomu jednalo i o známém reliéfu, zobrazujícím drancování chrámu sv. Víta, na němž měl být údajně Piscino zobrazen. !-- blok nadpisy+texty -->
Alena Kavčáková
Příspěvek Josefa Vineckého k evropskému avantgardnímu sochařství dvacátých let 20. století
s. 572-581
Český sochař a designér Josef Vinecký působil v letech 1902-1937 v Německu. Z jeho díla se zachoval pouze zlomek prací, které však vypovídají o osobitém přístupu, reagujícím na tehdejší evropskou avantgardní tvorbu. Jde zvláště o sochy, jež vznikly ve dvacátých letech ve Wiesbadenu a Vratislavi.
Martin Zlatohlávek
Milan Togner, Agostino Ciampelli, 1565-1630
s. 582-587
Martin Mádl
Pavel Preiss, František Julius Lux
s. 587-590
Alena Křížová
Jiří Uhlíř, Thonet. Porýní - Vídeň - Morava
s. 590-592
Jiří Pešek
Michaela Marek, Universität als Monument und Politikum
s. 592-595
Pavel Šopák
Zdeněk Kudělka - Jindřich Chatrný (eds.), O nové Brno
s. 595-597
Anotace
s. 598-599
Z přírůstků uměleckohistorické literatury
s. 600-604
Obsah XLIX. ročníku Umění
s. 604-605